Mezi letními tábory v okolí Sloupu je i jeden karatistický. Vede jej osobnost českých bojových umění Jiří Hausner. Na programu čtvrtečního odpoledne bylo tak zvané páskování neboli zkoušky na vyšší výkonnostní stupně v karate. Jiří Hausner seděl v porotě a kromě předvedení jednotlivých cviků testoval zkoušené i odbornými otázkami z anatomie. V rozhovoru mluví o karate i dalších odvětvích bojových uměních. „Nikdy není pozdě začít,“ říká mírumilovně vyhlížející muž, kterému však není radno vyhrožovat.

Jak se vám líbí ve Sloupě?
Jsme tady už desátým rokem. Myslím si, že to nemá chybu. Nevadí nám ani to, že je třeba horší počasí.

Vidím, že tábor není omezen věkem…
Máme tady všechny věkové kategorie. Tady kolega Zdenda zrovna slaví pětašedesáté narozeniny.

Všichni jsou z jednoho oddílu?
Jsou tady lidé z oddílů ze Zlína, Otrokovic, Luhačovic, Holešova, Přerova, ze Střílek, z Video z tábora karatistů ve Sloupě
Tanvaldu i z Brna. Celkem asi šedesát lidí.

V čem je specifický druh karate vander ryu?
Vander ryu obsahuje prvky karate, umění kobuda, což je práce se zbraněmi, i jiu jitsu. To jsou zase páky. Ale Vander ryu je jenom název, jsou i další školy.

Takže jde o název vaší školy? Je začleněna do nějakého systému?
Za Českým svazem vander – ryu karate jutsu stojím já. Jsem prezident a technický ředitel určitého sdružení a pode mnou jsou různé oddíly po celé republice. Je to taková nenásilná forma organizace.

To asi není nejrozšířenější druh karate?
Nejrozšířenější je samozřejmě shotokan karate.

V čem je karate jitsu nebo vander ryu specifické?
V karate jitsu je navíc práce se zbraněmi. Krátké tyče, dlouhé tyče i nunčaky. Cvičí se obrana proti noži a podobně.

Věnujete se i dalším bojovým uměním?
Já jsem zkušební komisař více škol. Mám osmý dan i v shotokan karate, ale i dany v dalších odvětvích bojových sportů. Zrovna tady máme člověka z Afgánistánu, který u mě bude dělat druhý dan v taekwondu. Začínal jsem s judem a s řecko římským zápasem.

Při zkouškách jste se ptal adeptů na pátý dan i na poměrně odborné věci. Například kolik má člověk v těle kostí nebo z čeho se skládá krevní plazma. To je v karate normální?
Běžné to není, ale u mě ano. Z teorie měli největší obavy, větší než ze cvičení. Oni dobře ví, že já toho vím mnohem víc než oni a mohu je kdykoli nachytat. Kdyby bylo víc času, podusil bych je víc a někteří by nemuseli u zkoušky obstát. Určitě bych chtěl vědět, jak funguje hladká svalovina, jak příčně pruhovaná, jak ji poznáte, a další důležité věci.

Je to opravdu důležité?
Pro mě je to důležité. Myslím si, že špatný trenér je ten, který nezná svoje tělo. Mně vůbec nevadí, jestli někdo netočí nohama nad hlavou. Nakonec stejně člověk s pozdějším věkem pozná, že to není to nejdůležitější. Víc záleží na přesném odhadu soupeře a znalostech fungování jednotlivých částí těla.

Čili tyhle znalosti můžete uplatnit i v souboji…
Buďto znáš svoje tělo nebo ne. Dobře je to patrné třeba v pákových technikách. Pokud bojovník neví, kde přesně zasáhnout, pak je to přetahování, obyčejná rvačka a to je špatné. V bojovém umění musí být jemnost na jemnost, popřípadě na protivníkovu sílu moje lehká, ale účinná technika. Tak převedu jeho pohyb, tady ho zmáčknu a on padá se mnou.

Vypadá to, že vás lékařská věda fascinuje…
V době studia na univerzitě jsme museli tyto věci znát. Kdyby mě teď napadl nějaký problém, něco, o čem nevím, jak v těle funguje, musím to vyřešit. I kdybych měl někam zajet se zeptat.

Vaši svěřenci mají tedy na trénincích také hodiny anatomie?
Oni si samozřejmě nezapamatují všechny věci, ale i kdyby si zapamatovali aspoň jednu věc za trénink, je to úspěch.

Udělujete dany svým dlouholetým žákům. Mohou mít u vás určitou protekci?
To je vyloučeno. Mě taky nikdo za ta léta nelitoval. My jsme přátelé, ale při zkoušce jde přátelství stranou. Dělal jsem dany u různých Japonců, znali jsme se třeba dvacet let, byli jsme přátelé, ale před zkouškou šlo všechno stranou. Nastoupíš v šest ráno do tělocvičny, makáš do osmi do večera a pak je dvouhodinová zkouška. Kamarádi můžeme být, když někde sedíme a popíjíme. Nic se nedává zadarmo. Spíš to měli ještě těžší. U mě museli předvést víc, než to co udává většina škol.

Obligátní otázka: Pomáhá vám bojové umění i při konfliktech v běžném životě?
Určitě. Na druhou stranu, já vůbec nejsem konfliktní typ, takže se nesetkávám moc často s tím, že by mě chtěl někdo napadnout. Bojové umění se samozřejmě v praxi používat nesmí, na druhou stranu, pokud jsem ohrožen, ubráním se. Má priorita je ochrana mé osobnosti, až potom můžu řešit, jestli je to přiměřené.

Dá se s bojovým uměním začít v každém věku? Vím, že některé oddíly shotokan karate mají omezení třeba do pětatřiceti let.
Stoprocentně dá. Naopak bych řekl, že čím později lidé začnou, tím jsou vnímavější a třeba i víc zaujatější.

Nedosáhnou však už na vyšší stupně…
To samozřejmě nejde. Po stránce pohybových schopností je to omezené. Ztrácí se statická a hlavně výbušná síla, rychlost, ztrácí se pohyblivost, i když se člověk snaží sebevíc. Určitá vytrvalost zůstane, ale víc v hlavě než v těle. Už zmiňovaný Zdeněk začínal v padesáti. Dnes je mu pětašedesát a pojede za mnou do Brna na zkoušky.

Vystupujete spolu s žáky na různých akcích…
Vystupujeme na různých charitativních akcích. Je mi jedno, kdo to pořádá, pokud je to pro děti, je to dobrá věc, o politiku se nezajímám.

Jaký je zájem o karate mezi mladými? Za léta praxe můžete srovnávat…
Zájem je stále poměrně velký. Nemůžu si stěžovat. Mohl bych mít dětí mnohem víc, ale chtěl jsem si udržet to, co mě nejvíce baví, to znamená bouchat do pytle, do makiwary, práskat s lidmi na zem, páky, vyučování anatomie, fyziologie, biomechaniky nebo antropometrie, masáže a další věci. Takže ty děti mám jen okrajově.

Od kolika let je dobré začít bojové umění?
Pěti, šestileté děti nedělají bojová umění. Je fakt, že se od nich naučím spoustu nových krásných her, ale je velký problém udržet jejich pozornost hodinu. Co to je cvičení s dětmi? Je to suplování rodičů i školy. Oni se potřebují hlavně vydovádět. Než je do něčeho tlačit, je lepší je nechat v takovém volném rozběhu. Bojová umění je dobré začít až od deseti let.