Michal je brankář, subtilní Dominik ofenzivní hráč. „Jsme na sebe zvyklí, dlouhodobě hrajeme spolu fotbal, malý fotbal i futsal. Občas to není mezi námi jen dobré, ale všechno si vyříkáme. Je však super, že znám aspoň někoho v reprezentaci od začátku, je to jednodušší pro nás oba,“ popisuje osmnáctiletý Dominik.

Oba pocházejí z Rájce-Jestřebí, nastupují spolu v klubu malého fotbalu v Býkovicích. „Na hřišti si spolu snažíme navzájem vyhovět, ale jak to u bratrů bývá, taky se seřveme a vytýkáme si, co kdo dělal špatně,“ říká o čtyři roky starší Michal.

Začínali spolu v přípravce Rájce-Jestřebí, starší z nich se dřív přesunul do žákovské kategorie v Blansku, kam ho následoval bratr. Na hřišti se nyní potkávají méně. „Někdy si něco vytýkáme a jsme na sebe naštvaní, ale i když se ne vždy tvářím, že bráchu beru vážně, z jeho kritiky si odnáším nejvíc. Ale od jiných ji taky přijímám, ta nás posouvá dopředu. Povzbuzujeme se zdravě, což je fajn,“ povídá Dominik.

Jelikož každý nastupuje na jiném postu, příliš si do svého řemesla nemluví. „Každý ví o svém nejvíc, přesto si snažíme pomoct. Oba máme své posty načtené dopředu, ale když brácha vidí, že toho mám plné zuby, trochu mi třeba vynadá,“ usmívá se reprezentační benjamínek.

Starší bratr má o něj při zápasech starost, což funguje také opačně. „Když pozoruji ostřejší zákrok, hned musím jít borcovi vysvětlit, že tohle dělat nebude,“ líčí Michal Šmerda. „Když se něco semele u vápna, jsem první, kdo tam běží. Nejsem velkého vzrůstu, ale bránil bych ho vždy,“ opáčí hrdě mladší ze sourozenců.

Do nominace na přípravné dvojutkání českého týmu do 21 let se vešli poprvé hned oba. „Je to pro mě velké překvapení a jsem moc rád. Jednak to je pro mě zase posun dál a člověk zkusí něco nového. Je tu skvělá parta a pro mě super zážitek,“ vystihuje brankář.

Oba si vyhlédli reprezentační trenéři při turnaji moravských výběrů do 23 let v Brně. „Věděl jsem o nich, snažil jsem ale na to nemyslet. První mě oslovil manažer Brejla, když mi předával cenu pro nejlepšího brankáře s tím, že se ozvou. Pak mi oznámil brácha, že si brali kontakt taky na něj. Oba jsme očekávali, jestli pozvánka přijde či ne. Bráchovi došla dřív, takže jsem to nejdřív bral tak, že jsem se nevešel,“ culí se Michal.

Také jeho bratr si vedení národního týmu všiml. „Při turnaji mě možnost reprezentovat napadla, ale vůbec jsem s ní nepočítal, jel jsem si odehrát svoje za Blanensko. Národní tým beru jako něco navíc, třešničku na dortu,“ poznamenává rychlonohý ofenzivní hráč.

Účast v Budapešti pak osmnáctiletého Dominika nadchla. „Užívám si ji úplně nejvíc, absolutně jsem to nečekal a jsem hrozně rád, že jsem dostal příležitost. Přijel jsem si vše užít a získat nové zkušenosti, což je nejdůležitější. Partu máme super, postupně se do toho dostávám, s některými se samozřejmě bavím víc, snažím se však zapojit do kolektivu, abych nevyčníval, že chodím sám. To nemám rád, radši jsem v partě,“ upozorňuje mladší z dvojice.

Jeho bratr už naskočil i v Superlize malého fotbalu za Blanensko. „Dosud jsem ji moc nestíhal, dostal jsem šanci akorát na podzim v Mostě. Reprezentaci sleduji, viděl jsem mistrovství světa v Tunisku, v Brně jsem byl na třech zápasech mistrovství Evropy,“ doplňuje Michal Šmerda.