„Máme za sebou první těžkou etapu, to znamená příprava propozic, koordinace s dopravou a dalšími věcmi a spuštění registrací,“ hlásí pořadatel boskovického Běhu za sedmizubým hřebenem a blanenského Půlmaratonu Moravským krasem. Tedy dvou akcí, kterých se letos zúčastnilo na patnáct stovek sportovců všech kategorií.

Těsně po půlmaratonu říkal kolega Bartošek, že neví, jestli se na něm budete podílet i příští rok. Přípravy jsou ovšem už v plném proudu, to znamená, že budete pokračovat?
Ano, určitě. Podařilo se nám dohodnout se všemi stranami, všichni mají zájem pokračovat i v dalších letech.

V jaké jste teď fázi?
Máme za sebou první těžkou etapu. Tedy přípravu propozic, vyřešení dopravy a dalších navazujících věcí, na začátku prosince jsme spustili také registrace na oba závody. Formou dárkového poukazu můžou také lidé registraci pořídit svým blízkým třeba na Vánoce.

Boskovický Běh za sedmizubým hřebenem i blanenský Půlmaraton Moravským krasem přilákal spoustu běžců a města akcemi žila, to jste myslím chtěli. Jste tedy spokojení?
Jsme spokojení. Dostali jsme se mezi pět největších půlmaratonů v republice, v Blansku se oproti poslednímu ročníku zčtyřnásobila účast. V počtu účastníků nás předběhla akorát Praha, Olomouc a Ústí. A to jsme ještě omezili počet účastníků, protože jsme nevěděli, jestli to zvládneme.

Teď už to víte, takže chcete na půlmaraton přilákat příští rok ještě víc běžců?
Ano, rádi bychom se dostali až k tisícovce. Velice nás překvapilo, že už za tu krátkou dobu, kdy jsme spustili registrace, máme na oba závody dohromady už sto přihlášek, což je pět procent z celkového počtu.

Vypadá to velice jednoduše, vyhlásíte závod, přijede spousta lidí, ve městě se zastaví doprava a všichni jsou spokojení. Jenže za tím musí být obrovská spousta práce. Jak se vám to podařilo? Pamatuji si na reakce některých organizátorů před prvním ročníkem Běhu za sedmizubým hřebenem. „Budou rádi, když přijede několik desítek běžců,“ řekli tehdy doslova. A vy jste pak předvedli profesionálně zvládnutou akci, kterou opravdu žily celé Boskovice.
Hlavní důvod úspěchu je ten, že se pohybujeme léta mezi běžci. Sami běháme, ptáme se a zjišťujeme, co je zajímá. Filosofie je taková, že to není jen o tom běžeckém závodě, pojali jsem to jako kulturně společenské akce pro všechny. S koncertem i atrakcemi pro děti. To je taková satisfakce pro lidi za omezení provozu ve městě. Taky nás baví nás to nadšení těch, kteří si to jdou třeba jen zkusit i s celou rodinou, to nás naplňuje a myslím, že se to i daří. Chtěli jsme aby to byl takový další městský svátek, něco jako oslavy svatého Martina v Blansku.

Je něco, co se nepovedlo, co chcete v roce 2012 na těchto dvou závodech změnit?
Na půlmaratonu asi nic měnit nechceme, myslím, že tam všechno fungovalo. V Boskovicích se nám neosvědčilo pořádání hlavního koncertu až na závěr dne. Většina běžců je totiž unavená a tak dlouho tam nevydrží. Uděláme to jako v Blansku před startem hlavního závodu.

Není to zmatek? Diváci možná nevědí, jestli si mají vychutnat poslední tóny Kamila Střihavky, nebo utíkat ke staru…
Je tam dvacetiminutová pauza mezi koncertem a startem, to myslím stačí. A koncert přitáhne další diváky, takže pak je na startu výborná kulisa, je tam hodně lidí, a to mají běžci rádi.

Tenhle model běžeckého závodu s koncertem jste převzali nebo je to vaše idea?
Neviděl jsem to nikde jinde, ani třeba v Praze.

Takže navážete na letošní ročník?
Jasně. Hlavně dál chceme předcházet negativním jevům…

Jak to myslíte?
Třeba v Boskovicích se hodně zaměřujeme na děti, chceme vybudovat dětskou základnu, aby trávili čas raději při sportu, než třeba v hernách nebo kouřením. Přibudou zřejmě i dětské atrakce, které se osvědčily na Wanklově náměstí v Blansku.

O to samé jako vy se snaží třeba ve fotbale boskovický Jiří Vorlický. Spolupracujete?
Fotbalisté tvořili velkou část startovního pole, naše činnosti určitě souvisí a chceme dál spolupracovat. To funguje, stejně jako třeba spolupráce s atletickými kluby. My objíždíme akce po celé republice, příští rok máme opět v plánu asi deset událostí. Děti zveme přes trenéry a kluby, dospělé pak na jednotlivých závodech.

Někdo s vámi nemusí souhlasit ohledně vkusu ve výběru interpretů a doprovodných atrakcí, ne každému je příjemný les reklamních bannerů a mluvený projev moderátorů komerčního rádia, nedá se vám ale upřít, že jste výrazně pomohli zvednout zájem o běhání v celém regionu…
Je to teď trend v celé společnosti, ale je fakt, že po prvním ročníku boskovického Běhu za sedmizubým hřebenem začal zájem narůstat. Spousta lidí to viděla a začala se na to nabalovat. V Okresní běžecké lize měly všechny závody aspoň patnáctiprocentní nárůst účasti. Také jsme rozjeli běžecké školy v Blansku i v Boskovicích. A co se týká toho kulturního programu, tak podle mě je důležité, že přiláká i lidi, kteří by jinak na závody nepřišli. Podívají se, některé to určitě nadchne a příští rok se můžou zúčastnit aspoň v nějakém kratším běhu.

V obou případech vám určitě pomáhá i atraktivní krajina, ve které se závody běží. Závodníci z daleka se určitě rádi podívají na Boskovicko i do Moravského krasu…
Ano, u toho půlmaratonu to bylo hodně vidět. Moravský kras táhne. Mezi účastníky bylo nejvíc lidí z Brna a pak z Olomouce, na dalších místech potom Pardubice, Praha a Blansko. I teď z těch přihlášených je většina zdaleka. Domácí nechávají přihlášky tradičně na poslední chvíli.

Spustili jste registrace, termíny i tratě jsou jasné, co dál?
Teď dojednáváme partnery a sponzory, po novém roce spustíme výběrová řízení na dodavatele. Mezitím se věnujeme třeba i běžeckým školám.

Hned po skončení půlmaratonu jste v podstatě začali organizovat další ročník, to už skoro musíte mít na plný úvazek…
Ne, každý máme svoje zaměstnání, stíháme to ve volném čase.

V jakém rozpoložení se nachází tréninkové skupiny?
V dobrém. Tu v Blansku vedu já, je to skvělá skupina patnácti lidí, máme za sebou měsíc a půl, běh kombinujeme s posilovnou. Na jaře přibude ještě druhá skupina nováčků. V Boskovicích se začne v únoru.

Můžu teď přijít a také se přihlásit?
Vždycky dáváme nějaký termín, do kterého by se lidé měli hlásit, protože asi měsíc trvá, než se odstraní negativní návyky a začne se pořádně běhat. Ale pokud přijdete, snažíme se to vyřešit, je to na individuální přípravě.

Nemusím se bát, že mně utečete a ztratím se v lese?
To opravdu ne, máme tam lidi všech věkových i výkonnostních kategorií a trenér si hlídá ty první i ty poslední. Lidé se často bojí, že to nezvládnou, ale jak říkám, jsou to zbytečné obavy. Většina přichází s tím, že je to nebaví samotné. Ve skupině se překlenou přes tu počáteční fázi, vytvoří si ten zdravý návyk a pak už jim nedělá problémy běhat i individuálně.