Jak vás napadla myšlenka uspořádat běžecký závod na brněnském automotodromu?

Nápad vznikl začátkem roku 2013, kdy jsem byl požádaný o vytvoření závodu pro jeden běžecký seriál. Měl jsem najít místo v Brně a tohle byla jedna z variant. Nakonec jsme se nedomluvili a skončilo to pod stolem. Koncem loňského roku jsme se k myšlence vrátili, absolvovali první jednání s vedením Masarykova okruhu, kde z toho byli nadšení, a domluvili jsme se i na termínu 13. dubna.

Věřil jste od začátku, že Masaryk run vzbudí takový zájem?

S Lukášem (Lukáš Olejníček, sportovní ředitel závodu a mistr republiky na 3 000 m překážek – pozn. autora) jsme měli takovou představu dostat na závod pět set běžců. Teď máme přes sedm set registrací a teprve skončil leden, takže to překonalo naše očekávání.

Změnily se tedy vaše cíle?

Tím, že je vývoj dynamičtější, pohybujeme se v jiných číslech. Chceme překonat tisícovku a zařadit se mezi největší běžecké závody na jižní Moravě.

S jakými se setkáváte reakcemi?

Už jsem pořádal větší akce na Blanensku, ale teď vidím velké rozdíly. Pořádat závod ve velkém městě je úplně jiná věc. Je to mnohem živější organismus. Co se týče reakcí na sociálních sítích, rychlosti registrací, komentářů, nabídek pomoci. Od prvních dnů se lidé hlásí, že by chtěli být dobrovolníci, aniž bychom zveřejňovali nějakou výzvu. Píšou nám i zájemci z motosportu, což mě taky těší, že to není jen o běžcích. Akorát bych chtěl zmínit, že to nejsou závody jenom pro dospělé, máme tratě od dvou set metrů, takže uvítáme i ty nejmenší. Chceme, aby si závod užila celá rodina.

Byl jste u znovuobnovení půlmaratonu v Blansku, pořádáte Desítku Moravským krasem. Půlmaraton už patří mezi největší akce v regionu, má podobný potenciál desítka?

Nemá. Desítka by měla být komornější a tím, že je přímo v srdci Moravského krasu, nechceme z ní dělat takhle masový závod.

Kolik by unesla lidí?

Tři sta lidí je podle mě maximální kapacita, aby ta myšlenka zůstala zachovaná.

Myslíte si, že je na Blanensku ještě potenciál uspořádat nějakou akci velikostně srovnatelnou s půlmaratonem?

V Blansku jsem si pohrával s nějakými projekty téhle velikosti, ale zjistil jsem, že jsou města, kde si takových nápadů cení víc.

Před časem jste zakládal v Blansku i běžeckou školu, ten projekt se moc neujal…

První ročník fungoval výborně, ale stálo to spoustu energie a času, který jsem nakonec neměl.

V čem byl problém? Vždyť na Blanensku funguje Okresní běžecká liga, která nemá v republice obdoby. Jsou tady všechny typy závodů celý rok a běhá každý rok víc a víc lidí.

Ne že by nebyl zájem, ale moje pracovní vytížení mi už nedovolovalo se dál takovým projektům věnovat. Přestože to dalo hodně i mně, donutil jsem se aspoň k nějaké činnosti.

Fungujete i ve výboru Okresní běžecké ligy. Vyvíjí se podle vašeho očekávání?

Za tři roky mého působení v ní se soutěž dostala tam, kam jsem si přál. Vybudovala se spousta věcí, ohledně materiální podpory i komunikace a propagace, zlepšila se prestiž soutěže i mezi běžci. Jenom účast na závodech stoupla někde až o šedesát procent.

Jaký je ideální model, jak by mohla fungovat OBL v budoucnu podle vás?

V současnosti je to už jen o té technické stránce, nemáme třeba čipovou technologii, která by celou soutěž posunula ještě o třídu výš, jinak si myslím, že úroveň OBL je dobrá.

Jaké máte sny ať už pořadatelské, nebo sportovní?

Jsem z Blanska a vždycky jsem chtěl, aby to v Blansku trochu žilo, podobně jako v Brně nebo v Boskovicích, kde je ta podpora sportovních a kulturních akcí podle mě větší. Teď je moje přání, aby ty projekty, na kterých pracuji, pokračovaly i v dalších letech a staly se třeba i tradicí.