V současnosti hraje na křídle za oddíl Mmcité Brno. „Rád bych se jednou basketbalem živil. Musím zamakat, abych se zlepšil a nastupoval na palubovku pravidelně. To je můj postupný cíl," řekl mladík, který od podzimu začne studovat na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Z TRÁVNÍKU POD KOŠ

Nadějnému basketbalistovi patří další díl seriálu Deníku Rovnost Mladé talenty. Pochází ze sportovní rodiny. Jeho maminka i otec hráli košíkovou v ligových soutěžích. Zdeněk Nehyba starší dal po vojně nakonec přednost fotbalu.

A s kopačákem začínal i jeho syn. „Za chvíli bylo jasné, že na to nemá nohy. Navíc byl čahoun. Tak jsme to zkusili s basketem," poznamenal Zdeněk Nehyba starší.V Brně Zdeněk Nehyba v několika duelech nakoukl i do nejvyšší mužské soutěže. „Moc jsem se na hřiště nedostal. Ale první duel si budu pamatovat na celý život. Bylo to v závěru souboje s Opavou. Měl jsem bránit bývalého reprezentanta Sokolovského,“ uvedl.

V blanenském týmu se sešlo více talentovaných hráčů a nakonec slavili postup do celostátní ligové soutěže v kategorii U14. V té době už Nehyba měřil bezmála metr devadesát a patřil k tahounům týmu. „S basketem jsem začínal v jedenácti. Byl jsem docela dřevo. Výšku jsem sice měl, jenže koordinace pohybů byla špatná. Neuměl jsem střílet. Rodiče, oba bývalí košíkáři, to ale vzali vážně a přidávali mi v tréninku. Kolikrát jsem s tím chtěl praštit, nebavilo mě to. Teď jsem za to strašně rád," usmál se basketbalista.

Ve čtrnácti už kolem něj začali kroužit agenti z vyhlášených klubů. USK Praha, Pardubic a Brna. Nehyba dal nakonec přednost sousednímu Brnu. „Necítil jsem se na to, abych ve čtrnácti patnácti odešel z domu a změnil školu," řekl. Postupně se o něj začali zajímat také reprezentační trenéři mládežnických výběrů.

V šestnácti však přesto zamířil do pražské Sparty, kde hrál v mládežnických kategoriích extraligu. V sedmnácti pak poprvé nastoupil ve druhé nejvyšší soutěži mužů. Po boku bývalých ligových veteránů Skály, Novotného nebo Jiráně. „To byla pro mě obrovská škola. Už jenom s nimi trénovat. Byl jsem jako Alenka v říši divů," poznamenal Nehyba s tím, že následující sezonu se v klubu změnily podmínky, a proto odešel zpět do Brna.V Brně Zdeněk Nehyba v několika duelech nakoukl i do nejvyšší mužské soutěže. „Moc jsem se na hřiště nedostal. Ale první duel si budu pamatovat na celý život. Bylo to v závěru souboje s Opavou. Měl jsem bránit bývalého reprezentanta Sokolovského,“ uvedl.

V jihomoravské metropoli pak v několika zápasech nakouknul i do nejvyšší mužské soutěže. Jeho tým se ale letos zachránil na poslední chvíli. „Moc jsem se na hřiště nedostal. Ale první utkání si budu pamatovat na celý život. Bylo to v závěru souboje s Opavou. Šel jsem na plac a měl bránit bývalého reprezentanta Láďu Sokolovského," okomentoval první zápas Nehyba, který pravidelně nastupoval za brněnskou rezervu ve druhé nejvyšší soutěži.

Podle něj je jeho největší slabinou obrana a často ještě mladická nerozvážnost na hřišti. „Třeba nedám několik otevřených střel a rozhodí mě to. Na obraně musím také zapracovat, stejně jako na rychlosti," dodal.

Trenér brněnského celku Zoran Helbich uvedl, že Nehyba patří k talentovaným hráčům. „V příští sezoně by měl Zdeněk dostat na hřišti více prostoru. Jak s tím naloží, je na něm. Pokud bude tvrdě makat a vydrží mu nasazení, věřím, že by se měl prosadit. Potenciál na to má a do týmu zapadl dobře. Musí ale zlepšit obranu, výběr střel a ještě víc přidat na fyzické kondici," řekl Helbich.

Mezi Nehybovy největší fanoušky patří rodiče. „Když nemusíme do práce, tak na synovy zápasy se ženou jezdíme. Samozřejmě se mu snažím radit, jako každý táta, ale už mu do toho nekecám jako dřív. To jsme se většinou pohádali. Jsem ale strašně rád, že u basketu vydržel. Držím mu palce a moc bych mu přál, aby se v lize chytnul," dodal Zdeněk Nehyba starší.