Kliknutím zvětšíteUltramaratonec, který letos oslavil čtyřicáté narozeniny, si tak pro sebe na závěr připravil dva největší vrcholy kariéry. „Očekávám, že to bude masakr. Na podobně dlouhé běhy mám ale nastavenou hlavu, dokážu je zvládnout,“ říká blanenský závodník.
Je to opravdu tak, že jste si před koncem ultramaratonské kariéry chtěl vyzkoušet dvě vaše doposud největší běžecké výzvy?
Budou to opravdu vrcholy. Jedná se o závody, které jsem nikdy ani neplánoval běžet. Loni v listopadu jsem si ale na stará kolena zaplatil trenéra Davida Kellnera a ten takto náročné běhy absolvuje pravidelně, zaměřuje se primárně na závody na 48 a 144 hodin. Tak nějak mi otevřel oči, že to je moje jediná šance získat medaili z mistrovství republiky.
Je tedy vaším snem zakončit kariéru jako medailista z mistrovství republiky?
Medaile z mistrovství republiky snad ani nebyl sen, ale spíš něco, o čem jsem nikdy ani nepřemýšlel. Myslel jsem si, že to je nad mé možnosti. Pak jsem ale pochopil, že běhy na 48 hodin jsou cesta, protože se jich účastní méně lidí, a hlavně mám na takto dlouhé závody dobře nastavenou hlavu. Dokážu je zvládnout.
Říkal jste, že váš trenér David Kellner běhá i šestidenní závody, nad nimi jste také uvažoval?
Možnost tam byla, ale to už je fakt extrém. Pro mě už je to opravdu náročné tréninkově i finančně. Vybral jsem si těch 48 hodin, což se mnou poběží i můj trenér. David je v současnosti českou jedničkou v těchto extrémně dlouhých bězích. Zároveň mě ukecal i k účasti na mistrovství světa, kam pojedu s ním.
Předloni jste na druhý pokus dokončil Transmoravský masochistický terénní běh, který jste s maximálním vypětím zvládl za 23 hodin. Nyní vás čeká dvojnásobná porce času, jak velký posun v přípravě jste musel udělat?
Od té mé předloňské účasti jsem běžel svou první čtyřiadvacetihodinovku, kterou jsem zvládl daleko lépe. V době té stomílovky jsem měl blbě natrénováno, v podstatě všechny závody se mi v tom roce hrubě nevydařily. Stomílovku jsem zaběhl vyloženě jen díky hlavě, tak moc jsem ji chtěl dokončit, že i když jsem na to neměl, tak jsem to nějak urval. Navíc jsem to tehdy i hodně přepálil. Loňská čtyřiadvacetihodinovka už se mi běžela mnohem lépe.
Dokážete si představit, co vás čeká nyní při osmačtyřicetihodinových bězích?
Tuším, jak to bude náročné, a očekávám, že to bude masakr. Oproti čtyřiadvacetihodinovce je to dvakrát tak dlouhý závod, věřím ale, že to půjde.
Víte už dopředu, kolik kilometrů za 48 hodin uběhnete?
Mám už to předem v hlavě trochu rozvrhnuté, věřím tomu, že dám přes tři sta kilometrů. Zároveň si myslím, že to by mělo stačit na zisk medaile. Cokoliv nad tři sta bude super, cokoliv nad tři sta deset kilometrů bude úplně top.
Jak moc se liší příprava na čtyřiadvacetihodinový a osmačtyřicetihodinový běh?
Příprava je ještě daleko objemnější. Dřív jsem v nejtěžší fázi běhával maximálně čtyři sta kilometrů měsíčně, nyní se dostávám přes pět set, pomalu atakuju až šest set. To je ale i jeden z důvodů, proč už to dlouhodobě dělat nechci. Už mi docela vadí, že jsem málo s holkama, doma nebývám tak často. Vlastně už mě ani nenaplňuje tolik hodin trénovat. Z mého milovaného běhu už to sklouzává v nějakou povinnost a nebýt toho, že tak strašně chci medaili, tak už bych to nedělal. Člověk ale vidí, že je to otázka už jen dvou týdnů do mistrovství republiky, za dva měsíce je světový šampionát, to už se kousnu.
Budete pak končit ultramaratonskou kariéru s pocitem, že jste si vyzkoušel opravdu vše?
Je to tak. Zároveň chci kariéru završit něčím úžasným, co pro mě dřív bylo úplně nemyslitelné. Nedokážu říct, co bude za rok, jestli ještě někde budu závodit, nebo si budu běhat jen tak pro radost, už ale vím, že v tomto pokračovat nechci. Maximálně mě napadlo, že pokud bych letos mistrovství republiky nedokončil, tak bych si kariéru ještě o rok protáhl. Otázka ale je, jestli příští rok vůbec bude.
Proč si myslíte, že by se v příštím roce republikové mistrovství v běhu na 48 hodin už nemuselo konat?
V této disciplíně se totiž koná snad po patnácti letech a je dost možné, že to na dlouho zase bude naposled. Spíš to tedy beru jako buď, anebo, je to jediná moje šance. Vzhledem k tomu, že je v současnosti ve startovní listině jen pět Čechů, tak si na to věřím. I když to nebude nic jednoduchého, všichni jsou to borci, kteří až na jednoho mají medaile z MČR. Moc nepočítám s prvním místem, to na 99 procent vybojuje David Kellner, ale o další dvě medaile se poperu.
Je pět závodníků normální číslo, které se účastní tuzemských běhů na 48 hodin?
Není to nic neobvyklého, protože i nejznámější český závod na 48 hodin běhá okolo deseti tuzemských účastníků. Pak je to doplněné o cizince. Podobné to bude i v Sušici na mistrovství republiky, tam je přihlášených pět Čechů, jedna Češka a zbytek lidé ze zahraničí, takže celkově poběží osmnáct ultramaratonců. Bude to zajímavé i v tom, že přijede loňská světová jednička v běhu na 48 hodin, takže se budeme moct porovnat s úplnou špičkou.
Kolik běžců se pak zúčastní mistrovství světa, které na konci května hostí maďarský Balatonfüred?
Nevím teď úplně přesně, ale mám pocit, že startovní listinu organizátoři zastropovali na dvě stě lidí. Do toho se ale počítají účastníci běhu na 24 i 48 hodin, takže myslím, že delšího závodu se zúčastní tak těsně přes sto lidí. Bude to super v tom, že poběží i Aleksandr Sorokin, což je světový rekordman v běhu na 24 hodin, momentálně předvádí naprosto nadlidské výkony. Poprvé se bude účastnit běhu na 48 hodin, všichni čekají, že i v této kategorii zlomí světový rekord.
Už dříve jste říkal, že vám při ultramaratonech nevyhovují přílišné teplo a déšť, věříte tedy, že by na dubnovém mistrovství republiky mohly být ideální podmínky?
Vedra nehrozí a na déšť snad budu připravený. Při čtyřiadvacetihodinovce v říjnu jsem běžel jen sedmnáct hodin, protože neskutečně trpím na puchýře a okolo půlnoci zrovna pršelo. Kamarád mi ale poradil si koupit silikonové návleky na boty, takže věřím, že dokážu už běžet i v dešti.
V Maďarsku se obáváte především veder, že?
Určitě, koná se to na přelomu května a června, běží se u Balatonu… Ale to člověk neovlivní. Mistrovství světa už i spíš beru jako bonus, ambice tam nemám moc velké. Jediné, co mě žene dopředu, je, že bychom mohli uspět v týmech. Pokud David Kellner zaběhne na hranici národního rekordu a já zvládnu své maximum, tak je reálná šance na umístění v top trojce. Komplikací ještě ale je, že se vyhlašují jen dva nejlepší Češi, kterých tam bude asi šest, takže musím skončit za Davidem.
Věřil jste vůbec někdy tomu, že se zúčastníte mistrovství světa?
To už spíš člověk bere jako splnění klukovského snu. Dostat se na mistrovství světa v jakémkoliv sportu je v podstatě svátek. Účast ani nebyla ovlivněná žádnou kvalifikací. Je to teprve třetí ročník, který tato organizace pořádá, i proto ještě nestanovila kvalifikační podmínky. Pro příští rok už se to ale pravděpodobně změní, protože zájemců přibývá.
I když následně ukončíte svou ultramaratonskou kariéru, tak u běhání určitě zůstanete, že?
Nevím, jestli budu mít motivaci běhat nějaké kratší závody, protože v nich upřímně nemám na to se umisťovat třeba v top trojce. Uvidíme, jestli mě to bude bavit, ale u nějakého hobby klusání určitě zůstanu. Nedokážu si představit, že bych se nešel dvakrát třikrát týdně jen tak proběhnout do lesa.
Zmiňoval jste přílišnou náročnost přípravy na osmačtyřicetihodinové závody, bude to tedy příjemné změna jít se jen tak proběhnout?
Nejspíš ano, protože poslední půlrok běháme stále dokola jen roviny a asfalt, což mě strašně nebaví. Vždy bych si raději vybral kopce někde v lesích, ale příprava na blížící se akce vyžaduje něco jiného. Ve finále možná bude příjemné si běhat někde po lese bez řešení tempa či vzdálenosti.
24
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
