Je při cestování na závody taky čas trochu se zrekreovat nebo si prohlídnout město? Vnímáte při závodě i krajinu? Kocháte se?
Zrekreovat bych neřekl, ale to okolí vnímám. Jsou města nebo země, které si pamatuji moc dobře. Jsou závody, jako třeba ty v Číně, v Kataru nebo v Maroku, kde si člověk víc všímá okolí a kultury, protože je jasné, že se tam hned zase nedostane. Ve střední Evropě to vnímám míň, protože vím, že se tam můžu kdykoli zajet podívat.

Je známo, že vrcholový sport není pro tělo ideální, jak je na tom cyklistika a jak se extrémní zátěž z posledních let konkrétně projevuje na vašem těle?
Zatím nepozoruji žádné změny, možná později. Znám bývalé cyklisty, kterým je padesát nebo šedesát a mají obrovské zdravotní problémy a někteří zase vypadají v tomto věku o deset let mladší. Někdo má tělo odolnější a někdo má problémy, i když nedělá nic.

Děláte ještě jiné sporty? Co se dá s cyklistikou skloubit a který sport naopak cyklisté nesmí dělat?
Přes sezonu žádná jiný sport nepřipadá v úvahu, ale v zimě si rád zahraji squash, hokej nebo si zajdu do posilovny nebo třeba na lyže. S cyklistikou se dá podle mě dobře skloubit běh na lyžích. Trenéři rádi neviděli hokej a další sporty, kde je větší pravděpodobnost zranění.

Kolik kilometrů denně najezdíte? Doporučil byste tento sport mladým lidem? Kdy by měly deti začít intenzívně trénovat, aby se dostaly až na vaši úroveň, není v deseti letech pozdě?
Já sám jsem začínal v patnácti a nemyslím si, že by to bylo pozdě. Znám profesionální závodníky, kteří začali i později. Kolik jsem jezdil denně, se těžko odhaduje, ale za posledních deset let jsem neměl míň než třiatřicet tisíc kilometrů ročně.

Zajímalo by mě, co cyklista vašeho formátu může a nemůže jíst a pít? Můžete třeba někdy flámovat nebo si dát vepřo-knedlo-zelo?
V určitém období jsem si tyhle věci i jako profesionál mohl dovolit. To bylo od konce sezony do začátku nového roku. Během sezony to nehrozí. Ale jednou za čas jsem si dal třeba guláš, člověk bez toho nevydrží deset měsíců. Ke kouření žádný vtzah nemám a ani si ho snad nevybuduji. Z alkoholu mám rád víno, ale v rozumné míře.

Není vám to líto, tak najednou skončit s kariérou? Nebojíte se, že toho budete za pár týdnů litovat? Přeji Vám mnoho úspěchů.
Teď už to je pár týdnů a zatím toho nelituji. Nejtěžší bylo to rozhodnutí, když už je udělám, tak se dívám dopředu. Všechno, co v nové práci poznávám, mě baví a vidím před sebou nové cíle.

Co vám bude nejvíc chybět?
Určitě atmosféra velkých závodů a radost z dobrých výsledků. Zmínil bych určitě etapový závod Okolo Portugalska, kde byla atmosféra taková, že mně běhal mráz po zádech. Spousty nadšených lidí i úroveň závodů, to bylo úžasné.

Máte nějaké zkušenosti s dopingem? Je podle vás možné dnes být úspěšným cyklistou a nedopovat a nejsou kritéria příliš přísná nebo nejasná? Prosím upřímnou odpověď, teď už vám přece nic nehrozí…
Osobní zkušenost s dopingem nemám. Myslím si, že boj proti dopingu jde správnou cestou, že teď už jde být úspěšným cyklistou a nedopovat. Opatření nejsou přehnaná. Pokud sportovec konkrétní lék opravdu potřebuje, tak existují výjimky, ale pak musí přistoupit k velice přísným testům. I případ Contadora ukazuje, že se to nesmete pod stůl, ale prokázat, že o tom nevěděl, bude těžké. Když potřebuje cyklista něco akutně vyléčit pomocí zakázaných léků, tak nesmí samozřejmě po tu dobu závodit a ještě o tom musí informovat antidopingovou agenturu. U mě doma byli zhruba čtyřikrát do roka. Většina profesionálních závodníků musí odevzdávat detailní rozpis svého pohybu na tři měsíce dopředu. V něm vyznačí každý den hodinu a adresu, kde budou k dispozici pro případnou kontrolu.

Uvítala rodina popř. přítelkyně vaše rozhodnutí?
Já ani nevím. Oni ví, že ta nabídka, kterou jsem dostal, za to stojí, ale také vědí, co pro mě cyklistika znamená. Navíc v nové práci jsem podobně vytížený. Já jsem si nedal žádnou dovolenou, naskočil jsem do nové práce rovnou z kola a nestačil jsem se nad tou změnou ještě ani zamyslet. Což je možná dobře.

Doporučil byste po zkušenostech z profesionální cyklistiky tuto kariéru mladým sportovcům? Co všechno musí obětovat a co pro to musí udělat? Je potřeba i talent nebo stačí tvrdá dřina? Díky.
Talent rozhoduje hlavně v mládežnických kategoriích. V té mužské je to spíš o té dřině, i když ten talent má vždycky vliv. Kdo se chce cyklistice věnovat, musí tomu obětovat spoustu času i dalších věcí. Životospráva, poctivý trénink, bez stoprocentního přístupu to nejde. Já bych cyklistiku doporučil, ale ta cesta z Česka na profesionální úroveň je opravdu těžká.

Nechybělo vám k absolutní špičce i trochu víc psychické pohody a trochu větší egoismus? S pomocí kolegům jste problémy určitě neměl, nechtělo to víc „sobectví“ a tahu na bránu?
Zpět se neohlížím, vždycky jsem udělal nějaké rozhodnutí a věřil jsem, že je správné. Silniční cyklistika je hodně o týmové spolupráci, většinou se ví už před závodem, na koho se pojede. Rozhoduje to momentální forma, vedení týmu i sám závodník, ale ten pak na sebe bere obrovskou zodpovědnost. Není to jenom o tom, že jezdec řekne, že je nejlepší a automaticky se na něj jede. Když řekne ano, pojede se ně mě a potom zklame, tak se cesta k pozici lídra buduje hodně těžko.

Je nějaká šance, že se k silniční cyklistice třeba za rok nebo za dva vrátíte?
Nikdy neříkej nikdy, ale nevidím to jako reálné.

Bývalý reprezentant v cyklistice Jozef Regec „dojel“ na kole až do Senátu. Vás by politika nelákala?
Nad tím jsem zatím neuvažoval. Doufám, že pan Regec na cyklistiku v senátu nezapomene.

Nelákají vás horská kola? Třeba bývalý vynikající silniční cyklista Jan Hruška je nyní i úspěšný biker.
Jak jsem říkal, mám v plánu nějaké závody, budu jezdit za tým Louny, který mě podpoří materiálně, ale s Janem Hruškou, který to dělá profesionálně, se to nedá srovnávat.

Dobrý den. V rozhovoru v Blanenském deníku jsem četl, že máte lákavou pracovní nabídku. Můžete prozradit, čím se teď budete živit? Říkal jste, že to nebude v oblasti cyklistiky ani sportu. Není to škoda? Vždyť s cyklistikou jste strávil kus života a určitě máte řadu zkušeností, které byste mohl při své dalším povolání hravě zúročit (trenér, manažer, scout apod).
Jde o práci ve velkoobchodu s elektromateriálem. Nabídka měla také vliv na moje rozhodování. Nová pozice je založena na vzájemné důvěře. Je těžké si v Česku i na těch postech trenér nebo manažer vydělat v cyklistice peníze. Cyklistika je u nás momentálně v těžké situaci.

Dá se silniční cyklistikou jako jezdec u nás uživit pokud člověk jezdí v nějaké domácí stáji?
Uživit ano. Ale těch, kteří se tím u nás živí je v České republice hodně málo. U nás to ale není tak, že by člověk skončil s kariérou a byl zajištěný. V Česku si musíte najít ihned práci.

Nebude Vám každodenní trénink chybět?
Každodenní trénink určitě ne, ale pořád pět dní v týdnu dělám nějaký sport, pokud mně to čas dovolí, akorát je to pro mě už jen radost.

Je to teď pro vás úleva, nemuset se pořád hlídat a užívat si konečně normálního života?
Určitě to jistá úleva je, ale to neznamená, že bych teď jedl, co mě napadne a objížděl všechny večírky. Nějakou životosprávu budu dál dodržovat, souvisí to také s tím, že se budu ještě objevovat na závodech horských kol. Já mám štěstí, že mně chutná italská kuchyně, která je v podstatě zdravá.