Ve sportu vynikal už jako dítě. „Vedle fotbalu a házení vším, co bylo po ruce, patřil ke slavným disciplínám hořických kluků běh k velkému dubu. Snad to byla osmistovka, to už se dnes těžko odhaduje, ale Ludvík byl v této soutěži rekordmanem,“ popisuje dětství světového rekordmana František Macák v knize o české atletice Sto let královny.

Ludvík Daněk se vyučil v ČKD, sport měl však v jeho životě číslo jedna. Skákal na můstku, závodil na běžkách. Pak vyhrála atletika, konkrétně hod diskem. Atletická dráha budoucího olympijského vítěze začala v oddíle Spartak ČKD Blansko. Nebyla však jednoduchá. Když pak pracoval na tři směny, často si měnil ty odpolední, aby mohl na trénink. Z něj pak chodil na noční. „Víte, jak vypadaly jeho první tréninky, když byl ještě v Blansku? Chodil do školy a pak do práce pěšky přes kopec. To mu pomáhalo především na nohy, v nich měl velkou sílu,“ řekl kdysi jeho trenér Jan Vrabel, který se nadějného atleta v roce 1961 ujal. S ženou Jarkou bydleli v Šebrově. „Vstával před pátou a jezdil do brněnských Švermových závodů. Byl přesvědčený, že rok před olympijskými hrami přehodí šedesát metrů,“ píše o té době Macák. O rok později se přestěhovali do Brna.

Úsilí se vyplatilo, v roce 1962 získal Ludvík Daněk na Mistrovství ČSSR stříbro a o rok později už byl v Československu jedničkou. Na dlouhá léta. V roce 1964 už patřil mezi diskařskou elitu. Na olympiádě v japonském Tokiu ho o zlato ještě připravil poslední pokus jeho soupeře. Na dalších olympijských hrách v Ciudad de México v Mexiku získal bronzovou medaili. Jeho sen o olympijském zlatě se naplnil v roce 1972 v Mnichově hodem dlouhým 64 metrů a 40 centimetrů.

V československé reprezentaci startoval devětačtyřicetkrát a sedmatřicetkrát vyhrál. Československý rekord překonal devětkrát. Nejdelší hod z roku 1974 měřil 67 metrů a 18 centimetrů. Z evropských klání mu patří zlato z Helsinek (1971) a stříbro z Říma (1974). Dvakrát se zapsal do tabulek světových rekordů v hodu diskem.

Město Blansko ocenilo svého slavného rodáka až v roce 1995 udělením čestného občanství. „Od zisku zlaté medaile v Mnichově tenkrát uplynulo už dvacet tři let. Pamětní deska na rodném domku Ludvíka Daňka v Hořicích byla odhalena v roce 2003. A nakonec, v rámci oslav stého výročí povýšení Blanska na město, byl po něm pojmenován sportovní komplex – Sportovní ostrov Ludvíka Daňka,“ řekl starosta Ivo Polák.

Po skončení aktivní kariéry pracoval jako trenér pražského Olympu, stal se předsedou Českého klubu olympioniků a místopředsedou Českého atletického klubu. V roce 1995 mu předseda Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch udělil Olympijský řád, o tři roky později převzal Cenu Pierra de Coubertina za celoživotní zásluhy.

Zemřel náhle v listopadu 1998 ve věku 61 let, pochovaný je na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.

Kdo byl Ludvík Daněk • Narodil se 6. ledna 1937 v Hořicích u Blanska, zemřel 15. listopadu 1998 v Hutisku-Solanci
• Získal tři olympijské medaile
• Čtrnáctkrát byl československým šampionem
• Město Blansko mu v roce 1995 udělilo čestné občanství za vynikající sportovní výsledky

JANA ŠTÉGNEROVÁ