Na letošní podzim bude blanenský florbalista Ondřej Vrána vzpomínat pěkně dlouho. A rád. Po dvouletém snažení se mu podařilo projít nomičními turnaji a prosmýknout do reprezentačního výběru juniorů. Na listopadovém mistrovství světa pak společně s českými mladíky pomohl zařídit epochální úspěch. Český výběr zakončil svoji turnajovou pouť až prohrou ve finále se Švédskem. „Splnil se mi sen,“ řekl Vrána, hrající v domácí soutěži za Bulldogs Brno. Zisk stříbrné medaile ze světového šampionátu stál i za úspěchem v anketě Blanenského Deníku Sportovec měsíce.

Ondřej Vrána je vítězem hlasování v anketě Blanenského Deníku Sportovec měsíce listopadu …

Vítězství v anketě si cením a chtěl bych poděkovat moc všem, co mi posílali hlasy.

Sledoval jste průběh hlasování na internetových stránkách?
Občas jsem mrkl na internet. Takže jsem měl přehled, jak si průběžně vedu.

Jak vaše vítězství komentovali spoluhráči? Bude vás vítězství něco stát?
Kluci z oddílu mi gratulovali, ale zatím s ničím konkrétním nepřišli, takže ani nevím, jak drahé to bude.

Komu byste v anketě dal hlas?
Já osobně bych dal hlas kolistům ze Svitávky. Loskotovi s Vitulou, kteří byli při své premiéře na mistrovství světa čtvrtí.

Vraťme se k letošnímu úspěšnému vystoupení českých juniorů na florbalovém mistrovství světa ve Švýcarsku. Vybojovali jste stříbrné medaile. Byl to zatím největším okamžik ve vaší sportovní kariéře?
Určitě. Můj sen a cíl. Dva roky tvrdé práce a dřiny. A nakonec životní úspěch.

Co vám utkvělo v hlavě z úspěšného tažení v zemi helvétského kříže. Nějaký moment, branka …
Semifinále proti Finům. Odehráli jsme nejlepší zápas na celém turnaji. Vítězství a jistota, že z mistrovství odjedeme s nějakou plackou, se mi zaryly hluboko do paměti. Nezapomenu. Super pocit.

Jak dlouhá byla cesta do reprezentačního výběru juniorů?
Dva roky. Začínalo nás přes padesát a trenéři postupně ladili sestavu. Spousta turnajů a soustředění. Závěrečné soustředění bylo těsně před mistrovstvím světa.

Vzal jste šanci na reprezentační dres od začátku vážně, nebo tomu nechával volný průběh?
Bral jsem to vážně. Říkal jsem si, že když už šance přišla, musím se rvát. Hned od začátku jsem se snažil jít ve všem maximálně naplno, abych se dostal do týmu, co pojede na šampionát.

Musel jste o nominaci hodně bojovat, nebo bylo místo ve výběru jisté?
Neměl jsem jistého vůbec nic. O možnost jet na svěťák jsem musel tvrdě bojovat. Ze začátku se mi docela dařilo. Jenže pak jsem totálně vyhořel na přípravném turnaji v Třinci a z výběru na dvě reprezentační akce vypadl. Trenéři mi za čas dali ještě jednu šanci. Na Turnaji tří zemí ve Švýcarsku. Tam jsem se naštěstí chytl, udržel formu a ve výběru už zůstal. Právě na Turnaji tří zemí se asi definitivně rozhodlo, že se do Švýcarska vrátím na závěrečný světový šampionát.

Považujete se za střelce nebo spíše tvořivého hráče?
No tak střelec rozhodně nejsem. Možná to bude znít divně, ale já mám větší radost, když spoluhráčům připravím šanci, ze které je gól. Takže tvořivý hráč je v mém případě přesnější. Samozřejmě ale si gól taky rád dám (smích).

Při pohledu do oficiálních statistik mistrovství světa jste vstřelil jednu branku a na šest nahrál. Tvořivý hráč, připravující šance. Jenže ve skutečnosti to bylo trošku jinak, že?
Ve statistikách je to špatně. Ve skutečnosti jsem dal čtyři branky a na tři nahrál. Ale to je úplně jedno. Maličkost, kterou neřeším. Já na nějaké body nehrál. Hlavní byla medaile. Byl jsem součástí týmu a nějaké osobní statistiky byly až na druhém místě.

Na co jste myslel, když se na krku houpala při slavnostním vyhlašování stříbrná medaile?
Strašně silný moment. Užíval jsem si to. Hrála hymna, celý tým zpíval. Vzpomínal jsem na své začátky s florbalem. Bylo to krásný.

Vzpomínka na florbalové začátky. Kdo vás k němu přivedl?
Otec. Je tělocvikář na základní škole v Blansku. Vedl florbalový kroužek, ve kterém jsem samozřejmě nemohl chybět. Tuším, že to mohlo být někdy ve druhé, třetí třídě. Pak mě trénoval Bohuš Hlaváček ve Sloupě a později v Blansku. Před dvěma lety přišla nabídka od Buldoků z Brna.

Florbal hraje i vaše sestra Tereza. Dokonce nejvyšší soutěž a ve stejném klubu …
Když jsem hrával v Blansku, chodila s námi na tréninky. V Blansku se dalo do kupy dokonce ženské družstvo, jenže se po čase rozpadlo, tak začala jezdit do Brna.

Radíte jí, jak má hrát, když jste teď v reprezentaci a máte medaili z mistrovství světa?
Ne vůbec. Nechávám to na trenérech. Nemotám se do toho.

Kdo z vás umí lépe trestné střílení?
Určitě já (smích).

Otec je na Blanensku známý běžec a atlet. Jaktože jste nešel v jeho šlépějích a vybral si florbal?
Otec nás odmalička se sestrou vedl ke sportu. Jenže jsme mu nakonec od atletiky oba utekli k florbalu. Ze začátku ho to možná trošku mrzelo, že nebudeme běhat. Na druhou stranu myslím, že je rád, že jsme u sportu zůstali. Oba rodiče nás maximálně podporují. Bez nich by to nešlo. Fandí nám, jezdí na zápasy.

Máte šanci se za nějaký čas prodrat do reprezentace i mezi dospělými?
To je běh na dlouhou trať. Otázka pěti šesti let. Záleží jenom na mně, jak budu makat a snažit se. Reprezentační družstvo u chlapů je víceméně stabilní. Propracovat se teď do něj je dost těžké. Neříkám, že se o reprezentační triko mužů nechci poprat, ale to je vážně ještě hodně daleko.

Na čem chcete po florbalové stránce v budoucnu zapracovat?
Je toho dost. Letos dám přednost škole. Maturuji, takže nemůžu dávat florbalu všechno. Mám poměrně náročné dojíždění ze školy na tréninky. Vracím se pozdě domů. Doufám, že maturitu nějak zakončím a pak se uvidí.

Neláká skloubení florbalu se studiem? Třeba studium ve Švédsku, Finsku, kde se hraje nejlepší florbal na světě by mohlo být pro vás obrovskou školou. Nejen florbalovou …
Teď na střední škole to nepřipadalo v úvahu. Možná jestli se dostanu na vysokou, popřemýšlím. Je to také otázka nabídky.

Loni jste s Buldoky skončili v lize ve čtvrtfinále play off. Letos?
V klubu máme problémy s trenéry. U extraligového týmu mužů skončil trenér z rodinných důvodů. Na jeho místo přišel náš juniorský kouč. Play off je ještě daleko, tak snad se to nějak rychle vyřeší. Letos chceme ve vyřazovací fázi dojít rozhodně dál než minule. Pro medaili.