Do cíle mířil s luxusním náskokem, kdy posledních třicet metrů vyklusával a slavil vítězství. S rodinou i přáteli. „Ve Vysočanech jsem vyhrál poprvé. Mám samozřejmě velkou radost. Na trati mi fandila rodina s přítelkyní a kamarádi. Cílovou rovinku jsem si tentokrát vychutnal,“ poznamenal s úsměvem Křenek, který závodí za brněnský Ekol.

Loni jsi ve Vysočanech doběhl třetí. Letos z toho byla zlatá medaile. Věřil sis už před startem, že máš na bednu?
Takto na startu nepřemýšlím. Samozřejmě každý chce vyhrát, včetně mě. Ale i když se věnuji triatlonu už dlouho, mám velké rezervy v plavání. Není mojí silnou zbraní a proti soupeřům v něm ztrácím. Zejména na krátkých tratích je to pro mě velká nevýhoda. Dohánět pak ztrátu z vody je těžké. Kolo a pak hlavně běh musím napálit hned zkraje na krev. Jinak jsem bez šance. Jo kdybych lezl z vody první druhý s nějakým náskokem, to bych o bedně uvažovat mohl ještě před cílem. (smích) Jinak ale ne.

Konkurence byla ve Vysočanech velmi slušná. Na start se postavil například ostřílený Míra Podborský a borci z Ekolu. V depu se objevil i Luboš Grošek, který v minulosti platil za velký triatlonový talent…
Luboše jsem několik let neviděl. Nevím, jestli trénuje, závodí, nebo co vlastně dělá. Byl jsem zvědavý, co předvede. V plávání byl vždycky dobrej. Na kole a v běhu byl pro mě velkou neznámou. Stejně jako Ondra Čarňanský z Prahy.

Jak už jsi čekal, hned v plavání ti několik soupeřů odskočilo…
V plavání podle předpokladu kraloval Luboš Grošek. Přede mě se dostali asi tři čtyři lidi. Ztráta nebyla velká.

Jenže v cyklistické části se na špici zformoval balík, kde udával tempo nestárnoucí Míra Podborský. Ty jsi v něm ale nebyl …
Naštěstí jsme udělali tandem s Ondrou Čarňanským a vedoucí balík měli na dohled. Míra Podborský je na kole úplně někde jinde. Kolem mě jen tak profrčel a byl pryč. Po dojezdu do depa také vybíhal jako první.

V běhu jsi asi zavřel oči a riskl to budˇ, anebo …
Přede mnou byl Míra Podborský a Vláďa Pospíchal. Já byl ve skupině za nimi. V běhu jsem letos hodně natrénoval, takže jsem si věřil. Ale běh je loterie. Může vám kdykoliv takzvaně dojít. Taky nikdy nevíte, jak jsou na tom soupeři. Prostě jsem hned zkraje vyrazil na doraz a borce přede mnou předběhl. A pak už jsem si v závěru jen hlídal náskok.

Loni ses v sezóně trápil. Z mého pohledu to bylo hodně křečovité. Letos závodíš mnohem uvolněněji…
Loni jsem byl v přípravě dost nemocný. Nebylo to prostě ono. Navíc jsem končil studium na vysoké škole. Státnice jsem udělal letos, zranění se mi vyhýbají, takže je to větší pohoda.

Chceš se triatlonu věnovat dál? Skloubit ho s prací bude problém…
Ono věnovat se triatlonu na slušné úrovni i při škole nebylo jednoduché. Někdo si řekne, jo, vejška je leháro. Ale já chtěl přitom i pořádně trénovat. A když vám trénink vychází na pět hodin denně, zas taková legrace to není. Ale já razím teorii, že když chce někdo dělat něco naplno, musí si na to udělat čas a zorganizovat den. Samozřejmě je to cesta kompromisů a důležitá je podpora rodiny. Ale když vidím svého trenéra Karla Zadáka, tak jde všechno. Má čtyři děti, chodí do práce, staví barák a na trati je to takřka neporazitelnej borec. (úsměv)

Na kterých závodech budeš ještě letos startovat?
Ještě nevím. Teď jsem na brigádě i o víkendu. Nějaké závody do konce sezony ještě určitě dám. Když ne, tak si alespoň pořádně zatrénuju.