„Letos jsem to měl dobře rozjeté, ale závod v Itálii mě strašně zklamal,“ říká devatenáctiletý Kolář, který se chce letos věnovat biketrialu konečně naplno.

Stejně jako loni máte jasný titul mistra republiky ještě před koncem seriálu. Není to pro vás už trochu nuda?
Není to úplně nuda (smích). Loni jsem to měl jasné před posledním závodem, letos už před posledními dvěma.

Zlepšujete se nebo odpadá konkurence?
Soupeři neodpadli, ti nejlepší tam pořád jsou. A ti horší na poslední závody nejezdili, ale ti končí stejně za mnou. Ale neřekl bych, že jsem se nějak zlepšil, jenom se mně letos docela dařilo. Akorát mě mrzí, že se tento rok jelo skoro všechno na umělých překážkách.

Vy máte radši přírodní…
Já mám radši přírodní, ty byly jenom na dvou závodech. Na umělých překážkách je to všechno jenom o skocích a ty já mám o trochu menší než někteří kluci. Přesto to vyšlo a mám z toho radost.

Jaký je hlavní rozdíl mezi umělými a přírodními sekcemi?
U přírodních překážek rozhoduje technika, člověk u toho musí víc přemýšlet, na umělých je to o tom, že buď to skočíš nebo ne.

Kromě mistrovství republiky jedete teď o víkendu ještě poslední závod Evropského poháru…
V Evropském poháru jsem vynechal kvůli maturitě závod v Itálii, v Březové už jsem byl a tam jsem vyhrál. Teď se jede poslední závod v Německu. Průběžně jsem třetí, ale náskok na prvního těžko doženu. Mistrovství Evropy letos odpadlo.

Jak jste spokojený se svým pátým místem na letošním mistrovství světa?
Po závodě ve Španělsku jsem byl maximálně spokojený, zajel jsem suprově, byl jsem třetí a měl jsem mistrovství dobře rozjeté. Co se ale dělo v Itálii, mě strašně zamrzelo.Ale je fakt, že před mistrovstvím jsem chtěl skončit do pátého místa a to se povedlo.

Co se stalo v Itálii?
Byl jsem strašně zklamaný z organizace, z rozhodčích, ze všeho…

Byli nekvalitní rozhodčí?
Já jsem to v životě nezažil. Rozhodčí neznali pravidla, byli zvyklí na trial, který má podobná pravidla, ale ne úplně stejná. Dostal jsem tam v prvním kole spoustu nepochopitelných trestných bodů. Nejen podle mě, ale i podle lidí, co se mnou šli. Už to nešlo dohnat, protože tratě v Itálii byly dost lehké. Měl jsem chuť závod po prvním kole vzdát, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Naštvalo mě to.

Nejde podat protest?
Jde to, ale nám chyběly důkazy. Jednu sekci měla natočená Česká televize. Tu jsem jel bez chyby a v cíli jsem měl pětku. Když jsem se jich ptal, za co, nedokázali ani odpovědět.

Ale aspoň vás může hřát vědomí, že máte ještě rezervy a potenciál být ještě lepší.
Na prvního určitě nemám, Španěl Comas je úplně jinde než ostatní. Pak je za ním Japonec Terai, ten je většinou druhý a dokáže jako jediný aspoň trochu držet s Comasem krok. Na třetím místě pak může být klidně šest jezdců včetně mě.

Takže ani dřinou se nedá Comasovi přiblížit?
Možná by se dalo tam vypracovat, ale on má úplně jiné podmínky. Je placený profesionální jezdec, jezdí za Monty.

To jsou asi proti vám nesrovnatelné podmínky.
Určitě. A hlavně jezdí ve Španělsku neustále s těmi nejlepšími jezdci.

Ale on je také o dost starší a zkušenější než vy…
Jo, je mu devětadvacet. A taky má asi dva metry a je hodně silnej…

Před maturitou jste říkal, že až ji uděláte, chcete se biketrialu věnovat naplno. Jak to jde?
Teď jsem začal trochu víc trénovat, chtěl bych na sobě zamakat přes zimu, uvidíme, zatím je to otevřené.

Nedalo by se tím živit?
Asi by se to dalo, ale chtělo by to jít tomu víc naproti. Občas se sice někdo ozve s exhibicí, ale není to ještě ono. Chci teď rok zůstat doma a zamakat. Pak uvidím, co bude dál.

Jaké vás ještě čekají závody?
Teď jedeme na Evropský pohár do Německa, pak závod v Březové u Sokolova, což je stejně daleko a pak už Sportlife v Brně.

Loni jste pojmul poslední závod mistrovství republiky na veletrhu Sportlife v Brně s nadhledem, budete se ve zbývajících závodech už jen bavit?
Já si jedu pořád to svoje. Když vím, že na něco vůbec nemám, tak to nezkouším, radši jedu na jistotu. Ale v Česku mám většinou na všechny věci. Vždycky čekám, jak postaví trať, občas je nějaká prekérka, kterou musím třeba čtvrthodiny promýšlet, ale obecně se dá u nás všechno jet.

Na to, jak to vypadá hrůzostrašně z pohledu diváka, nebýváte tolik zranění…
Člověk nikdy neví, vyvrtnutý kotník je hned. Ale je potřeba se naučit i trochu padat a pak je to v pohodě.

Míváte ještě na překážkách strach?
V Česku snad ne. Ale na mistrovství světa byl třeba úsek, kde se muselo odrážet ze špice kamene, a kdybych to nevyskočil, tak padám zpátky z docela velké výšky, to jsem měl docela strach, ale pořadatelé to nakonec ještě předělali.