Kamarádi mi Rio nepřipomínají. Vědí, že je to tlak, říká výškařský talent Hrubá

„Že se blíží Rio? Vůbec si to nepřipouštím. Sice tři týdny uběhnou jako voda, ale mám před sebou juniorský šampionát v Polsku a autoškolu. Až pak na mě padne, že vlastně letím na olympiádu," usmívá se osmnáctiletá rodačka z Bořitova na Blanensku, která na uplynulém seniorském mistrovství Evropy v Amsterdamu skončila dvanáctá.

Převládá z výsledku v Nizozemsku zklamání, nebo to berete jako další zkušenost?

Doufala jsem v lepší umístění, ale už finále je pro mě úspěch. Bylo tam 
28 nejlepších výškařek z celé Evropy. Umístila jsem se v lepší polovině. Ale nevím, proč to tak dopadlo ve finále. V kvalifikaci jsem se cítila fakt dobře. Ještě jsme s trenérkou (Alena Nezdařilová – pozn. red.) nezjistily, v čem byla chyba.

Cítila jste nervozitu z očekávaného útoku na medaili?

Snažila jsem si to nepřipouštět, ale přece jen podvědomě v sobě člověk nervozitu má. Třeba v rozhovoru s Bárou Špotákovou bylo vidět, že se na ni vyvíjel tlak. Všichni počítají, že bude sbírat zlata a sportovci to nepřidá. Já jsem na sobě tlak také trochu cítila.

Jak eliminujete stres?

Jde o podvědomé věci. Když stojím na rozběhu, spravuju si dres, také si klepu tretrami o tartan, jakoby si zlehčuju nohy. Uzavřu se do sebe a soustředím se na to. Takto to má ale každý sportovec, aby se zkoncentroval a dostal se do závodního transu.

Po závodě jste prohlásila, že vám trenérka radila při finále, abyste skákala víc na střed laťky. Musela jste rozběh hodně korigovat?

Necítila jsem, že neskáču na střed laťky, ale přeci jen trenérka to vidí daleko lépe a posunula mě zpátky do boku směrem k doskočišti. Kdyby ukazovali pořadatelé záběry na obrazovce, kouknu se. Sama nevím, čím to bylo, že finále nevyšlo.

Je pro výškaře alchymie vypilovat rozběh?

Mám ho několik let podobný a vždy se upravuje podle mé rychlosti. Drobnosti se dolaďují pak v závodě. Dá se posunout, třeba na vyšších výškách dozadu a posouvá se i tak, abych skákala na střed laťky.

Výškaři jsou známí tím, že si rukama dopředu modelují skok. Děláte to samé?

Spíš si skok představuju 
v hlavě. Nedělám pohyby rukama. Ale například Italka Alessia Trostová to dělá hodně. Stojí na rozběhu 
a před každým skokem si ukazuje, jaký bude rytmus náběhu.

Počítáte si i přesně na kroky délku rozběhu?

Mám to vyměřené na slepičáky. (směje se) Stopujeme si to, někdo měří pásmem, aby měl rozběh přesný. Ve výšce to ale zas nehraje takovou roli, jestli jste o pět centimetrů vpředu, nebo vzadu. Nejdůležitější je oblouk a poslední dva kroky. Když správně vyběhnete oblouk a poslední dva kroky zrychlíte, tak vás to hodí vysoko. To se mi dařilo v kvalifikaci v Amsterdamu, ve finále bohužel ne.

V Nizozemsku jste měla zatejpovaný kotník. Je pro olympijské hry v pořádku?

Sem tam mě pobolívá, ale občasná bolest už nehraje roli ve výkonu. Kotník je v dobrém stavu, jen někdy při těžším tréninku mě bolí, ale ne třeba při chůzi.

Jaké cíle si dáváte pro Rio?

Jestli se dostanu do finále, bude to super. Konkurence je v Riu velká. Hlavní cíl jsou pro mě hry v Tokiu za čtyři roky. Myslím si, že i několik soupeřek letos po olympiádě skončí.

Cítíte větší šanci na dobrý výsledek, když se v Riu nepředstaví ruské výškařky?

Odpadly sice pro evropský šampionát tři a pro olym-piádu dvě ruské závodnice. Pro nás ostatní je to plus, ale výškařské pole je stále nabité.

Může podle vás zaúřadovat čerstvá mistryně Evropy, sedmatřicetiletá Španělka Ruth Beitiaová?

Uvidíme, co předvedou Američanky. Přes dva metry se letos dostala Chaunté Loweová. Ruth může opět své zkušenosti prodat. Největší úspěchy má teď poté, co ohlásila konec kariéry. Užívá si závody a nejde do nich s tím, že musí vyhrát.

Vyzkoušela jste si oblečení českých sportovců pro olympijské hry. Líbí se vám?

Přijde mi to hrozně barevné, možná už přehnaně. Ale kýčovité prvky jsou asi záměr, aby všichni rozpoznali Českou republiku. V Londýně to byly zas gumáky. Je ale hezké, že je kolekce inspirovaná Emilem Zátopkem.

Vyzkoušela jste si tedy roli modelky. Zamlouvá se vám?

Většinu času strávím ve sportovním oblečení. Focení jde většinou mimo mě. Byla ale příjemná změna a odreagování od každodenního tréninku. (usmívá se)

Těšíte se na brazilskou kulturu?

Určitě se chci podívat na typická místa jako pláž Copacabana nebo sochu Ježíše. Jinak jsem si zatím nezjišťovala, co všechno je v Riu. Do Brazílie přiletím deset dní před závodem, 
9. srpna, takže uvidíme.

Negativní věci jako brazilskou kriminalitu vnímáte?

Na dorosteneckém šampionátu jsme závodili v kolumbijském Cali, což je deváté nejnebezpečnější město na světě, a bylo to v pohodě. Myslím, že organizátoři vše dostatečně zajistí. Pokud se nevydáme někam do okrajových částí na vlastní pěst, nebude to nebezpečné.

Kamarádi a známí už vás motivují před Riem?

Mám spoustu kamarádů, kteří se pohybují ve sportu a vědí, že je to docela tlak. Snaží se mi Rio nějak nepřipomínat, protože je to relativně za dlouhou dobu. Mezitím mě čeká ještě juniorský šampionát či autoškola.

Jak si vedete za volantem?

Jízdy jsou fajn. Mám jich za sebou deset a zbývají mi čtyři. Uvidíme, jak dopadnou závěrečky. (culí se)