Jubilní pětadvacátý Moravský ultramaraton? Orálek slaví jubilejní desátý titul

Stálice českého ultramaratonu vévodila celkovému pořadí závodníků od prvního dne. „Doufal jsem, že první místo v celkovém pořadí udržím od začátku. Ke konci se závody zdramatizovaly, takže jsem musel o vítězství bojovat, ale vzhledem k náskoku z prvních dvou etap bylo celkové pořadí téměř jisté,“ těšilo sedmačtyřicetiletého vytrvalce hájícího barvy Moravské Slavie Brno.

Druhou příčku mezi muži vybojoval jablonecký Roman Košťák, který v celkovém součtu zaznamenal o víc jak hodinu pomalejší čas, než Orálek. Třetí pozici uhájil Martin Šerák z Bílovic nad Svitavou, který doběhl o tři minuty a tři sekundy rychleji než čtvrtý Jaroslav Vicher z otrokovického KESBUK Teamu. „Před poslední etapou jsem věřil, že můžu bronz urvat. Necítil jsem rivalitu, na závodě panuje přátelská atmosféra, takže soutěživost není na prvním místě,“ těšilo Šeráka.

Mezi ženami dominovala Ivana Hrdličková z Černé Hory, která zvítězila v šesti etapách a navázala tak na loňské prvenství ze závodu miniMUM, ve kterém běžci absolvují pouze tři ze sedmi závodních etap. Za ní se v celkovém pořadí umístily německá vytrvalkyně Sylke Kuhnová a prostějovská běžkyně Andrea Plachá. „Před startem jsem necílila na vítězství. Závod se mi líbil svou myšlenkou a atmosférou, chtěla jsem si ho prožít. Myšlenky na vítězství přicházely až později,“ usmívala se Hrdličková.

Sedmidenní závod absolvovala i šestasedmdesátiletá vytrvalkyně Sigrid Eichnerová, která měla před startem první etapy jihomoravského klání na kontě 2 050 maratonských startů. „Doběhla bez problému všechny etapy. Je vynikající a závody na svůj věk zvládá úplně v pohodě,“ chválil německou veteránku Orálek.

Na další vytrvalecké zápolení se můžou jihomoravští příznivci těšit už v sobotu, kdy v Lomnici startuje 16. ročník Transmoravského masochistického terénního běhu na sto mil.

Orálek: Zrychlit mě donutil Roman Košťák 

Lomnice u Tišnova /ROZHOVOR/ – Sedmačtyřicetiletý brněnský závodník Daniel Orálek nenašel ani letos na Moravském ultramaratonu přemožitele a radoval z desátého celkového prvenství. „Pokud budu zdravý, tak určitě poběžím i za rok. A když už se postavím na start, snažím se bojovat, co to jen jde,“ usmívá se rodák z Hrušovan u Brna.

Prožíváte jubilejní desátý titul víc než předchozí?

Ani ne. Speciální je pro mě spíš to, že jde o pětadvacátý ročník závodu. Pozvali jsme hosty a připravili větší oslavu. Oceníme všechny, kteří se podílejí na pořádání, i běžce, kteří v minulosti uspěli. Naším cílem je ocenit je za přínos pro závod.

Po první etapě jste uvedl, že právě ta je pro vás v závodech nejtěžší. Platilo to i tentokrát?

Ještě dvakrát jsem v týdnu zažil pořádnou krizi. Nejdřív ve středeční a pak i v sobotní etapě, protože jsem první kolo běžel hodně svižně a ve druhém už pociťoval následky. Úvodní etapa je ale nejtěžší, než si člověk zvykne.

V týdnu vás sužovaly žaludeční potíže. Omezily vás zdravotní komplikace při závodě?

Nijak zvlášť. Po závodě jsem nemohl dostatečně jíst, ale při závodě samotném bylo vše v pohodě.

Pátou etapu v okolí Olešnice jste zaběhl nejrychleji v historii Moravského ultramaratonu. Uvědomoval jste si s blížícím se koncem, že můžete rekord zlomit?

Vůbec ne. (úsměv) Neřešil jsem rekord, ale spíš to, že se za mnou objevil Roman Košťák, kterému jsem se snažil utéct a díky tomu jsem zrychlil.

Právě celkově druhý Košťák se vás v posledních závodech snažil překonat. Cítil jste už při páté etapě, že vám šlape na paty?

Určitě. Shodou okolností jsem se ale na páté občerstvovací zastávce podíval za sebe a zjistil jsem, že je asi jen 300 metrů za mnou, takže jsem výrazně zrychlil.

V páteční etapě jste pak špatně zabočil a na chvíli uhnul z tratě. O kolik jste si zaběhl?

Vzdálenostně jsem to neměřil, ale byly to asi tři až čtyři minuty, protože jsem měl před Romanem (Košťákem – pozn. red.) asi dvě a půl minuty náskok, a pak jsem vyběhl až za ním.

Panikaří závodník v takové situaci?

Někdy ano, ale tentokrát jsem zachoval chladnou hlavu, protože jsem zhruba věděl, kde jsem, a snažil jsem se znovu napojit na trať. Věděl jsem, že mě ztráta v celkovém pořadí neohrozí, takže jsem neměl čas panikařit. (úsměv)

Na co se po týdenním závodě nejvíc těšíte?

Až se dobře najím, protože jsem toho od rána při závodech moc nesnědl. V týdnu si odpočinu a příští týden už mě čeká Transmoravský ultramaraton (Transmoravský masochistický terénní běh na sto mil – pozn. red.), který budu jednak pořádat a taky poběžím kratší variantu sto kilometrů.

Můžou se na vás diváci těšit na startu Moravského ultramaratonu i v příštím roce?

Pokud budu zdravý, tak určitě poběžím. A když už se postavím na start, snažím se bojovat, co to jen jde. (úsměv)

MARKÉTA WEINLICHOVÁ