Jak se od svého vzniku změnilo okresní sdružení ČUS na Blanensku?
Na rozdíl od ostatních okresních sdružení v kraji jsme ještě pod starou hlavičkou ČSTV museli činnost okresního sdružení obnovit po více než dvouleté pauze, kdy sice právně existovalo, ale fakticky bylo zrušeno. K obnovení orgánů a činnosti došlo na valné hromadě v červnu 2012. V té době bylo v naší organizaci registrováno okolo padesáti členů. K dnešnímu dni sdružujeme 114 tělovýchovných jednot a sportovních klubů s více než 16 500 členy. Od roku 2012 se tedy okresní sdružení změnilo dost významně, a to nejenom organizačně, ale i personálně. V květnu roku 2015 jsme schválili novelu stanov, potvrdili nový výbor a sdružení bylo v souladu s novým Občanským zákoníkem zapsáno do rejstříku jako spolek. Byl obnoven sekretariát sdružení, dnes Servisní centrum sportu v okrese, které zaměstnává dva pracovníky.

Daří se na Blanensku naplňovat hlavní myšlenku vzniku ČUS? Tedy stát se servisním partnerem sportovních organizací.
Jsem přesvědčen, že se nám postupně daří naplňovat myšlenky a cíle vedení ČUS v oblasti servisu pro tělovýchovné jednoty a sportovní kluby. Česká unie sportu je jedinou střešní tělovýchovnou organizací, která vytvořila strukturu, umožňující servis všem svým členům. Ve všech krajích a okresech byly dřívější sekretariáty přetvořeny na servisní centra sportu, která jsou schopna poskytovat potřebný servis nejenom členům unie, ale v případě zájmu i jiným sportovním organizacím.

Naše centrum poskytuje svým členům služby v oblasti vedení účetnictví, právní a administrativní pomoc při tvorbě dokumentů, pomoc při zpracování žádostí o dotace z rozpočtu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, dotací z rozpočtu Jihomoravského kraje a pomoc při vyúčtování poskytnutých dotací. Významná část našich členů využila pomoci při tvorbě nových stanov dle novely Občanského zákoníku a při zápisu jednot a klubů do spolkového rejstříku. Pomáháme i v dalších oblastech, hlavně při vyjednávání s místními orgány, při tvorbě koncepcí podpory a péče o sport ve městech a obcích, při organizaci významných sportovních akcí, při zpracování a zprostředkování návrhů na vyznamenání a v řadě dalších oblastí. Prostě jsme schopni pomoci a pomáháme s řešením všech potřeb a problémů našich členů.

Které projekty realizuje samo okresní sdružení?
Jediným projektem je vyhlašování nejlepších sportovců a sportovních kolektivů okresu. Za rok 2016 to byl již jedenáctý ročník ankety. I když tomu věnujeme značnou pozornost, nejsem moc spokojen s přístupem některých tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Značná část z nich na výzvy k podání návrhů na vyhodnocení nereaguje, ale na druhou stranu si stěžují, že jejich členové a úspěšní sportovci, kolektivy, trenéři nebo osobnosti nejsou vyhodnocováni. A to se netýká jenom okresní ankety. Drtivá většina jednot a klubů ani nevyužívá možnosti ocenění svých členů udělením vyznamenání České unie sportu. Těch ocenění a vyznamenání je celá škála a jsem přesvědčen, že máme na okrese spoustu lidí, kteří by si ocenění za své výsledky a mnohdy celoživotní práci pro tělovýchovu a sport určitě zasloužili.

V několika případech jsme návrhy podávali jako okresní sdružení sami, ale jenom v případech, které známe. Pochopitelně není v našich silách postihnout všechny, kteří by si v rámci okresu oceněni zasloužili. Neměli bychom zapomínat, že morální ocenění v papírové podobě je v mnoha případech víc a vydrží déle než tisícovka v obálce.

Má okresní sdružení i jiné finanční zdroje než státní rozpočet?
Máme i vlastní příjmy. Malou část tvoří příspěvky členů a dále příjmy z vlastní činnosti a poskytovaných služeb, z pronájmu vlastního majetku, ale i z darů od sponzorů. Dlužno přiznat, že bez dotací by servisní centrum sportu existovat nemohlo. Vlastní sdružení jako spolek by mohlo existovat jen v minimálním rozsahu na bázi dobrovolných funkcionářů stejně jako všechny členské subjekty bez profesionálního aparátu.

Jak konkrétně, třeba až do nejmenších klubů a oddílů, se projevilo omezení dotací ze státního rozpočtu?
Situace s financováním sportu je po posledních událostech a kauzách katastrofální, a pokud nedojde k urychlené nápravě, tak bude mít pro sport fatální následky. Zrušením nebo omezením některých programů ministerstva školství ke kolapsu financování oprav a údržby sportovních zařízení, v tomto roce došlo k faktickému zastavení dotací na investice a to nemluvím o potřebách financování vlastního provozu zařízení a sportovní činnosti tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Jediným štěstím sportu a sportovních organizací je, že stále existují osvícení a prozíraví představitelé kraje, měst a obcí, kteří si uvědomují postavení sportu v naší společnosti, jeho funkci a důležitost pro výchovu, růst a zdraví nejenom mladé generace. Ti dnes zachraňují samotnou existenci jednot a klubů ze svých rozpočtů.

Domníváte se, že intervence a lobování předsedy o navýšení prostředků na činnost organizace, kterou řídí, je důvodem k trestnímu stíhání?
Vždyť je to jeho povinnost, vyplývající pro něj ze stanov a z funkce, kterou zastává. Nebo je snad jako důvod ke stíhání možno posuzovat to, že předseda tělovýchovné jednoty chodí přesvědčovat starostu, radní a zastupitele ve městě či obci, aby poskytli prostředky na jejich činnost? Aby do svých plánů a rozpočtů zařadili opravu, rekonstrukci či výstavbu sportovního zařízení? To si snad nemyslí nikdo v tomto státě. Nehledě na fakt, že o skutečném rozdělování dotací rozhodoval úplně někdo jiný. Ten za to také má nést a nese plnou odpovědnost. Přesto, je stíhán nejenom předseda, ale i celá organizace. Jistě, pokud půjde prokazatelně o korupci, úplatky, manipulace při veřejných zakázkách a podobné nekalé praktiky, tak je vyšetřujme a také trestejme.

Co očekáváte od roku 2018?
V prvé řadě si přeji, abychom všichni byli zdraví a mohli se v klidu a míru radovat ze života, z výsledků své práce a z úspěchů našich sportovců a reprezentantů. Určitě si přeji, aby představitelé kraje, měst a obcí i nadále podporovali sport alespoň v rozsahu a výši jako dosud. Dále si přeji, aby došlo k naplnění slibů vládnoucích garnitur, bez ohledu na jejich politickou příslušnost, ve financování a podpoře sportu ve všech oblastech tak, aby se sport stal skutečným životním stylem a prostředkem prevence proti všem možným negativním jevům. Moc bych si přál, aby toto bylo řešeno systémově s dlouhodobou perspektivou hlavně na sportování dětí a mládeže, na odměňování jejich trenérů a vedoucích. Je potřeba, aby ustaly žabomyší války mezi představiteli střešních organizací sportovního hnutí o tom, kdo bude ten „nejdůležitější“. To sportovnímu prostředí škodí nejvíce. Každý ať se stará o to, co mu z jeho postavení, stanov a úkolů vyplývá, ať se v boji za lepší podmínky pro sport spojí a táhnou všichni za stejný konec provazu.