„Když to vezmu s odstupem, jde zkrátka o desáté místo na světě, což není až tak hrozné. Bohužel jen výkon nebyl takový, jaký jsme si s trenérem představovali,“ povídá dvacetiletá rodačka z Bořitova na Blanensku, která nedávno přestoupila z klubu JAC Brno do pražského USK.

Co bylo technicky špatně z vaší strany při pokusech v Birminghamu?
Hodnotili jsme si to s trenérem (Michal Pogány – pozn. red.) a prostě nedokážu to teď odrazit nahoru. Jsem rychlejší, silnější, ale přebíhám odraz a nemám tendence stoupat do výšky a letět do dálky. Musíme to potrénovat a vyladit do mistrovství Evropy v Berlíně v srpnu.

Na výšce 189 centimetrů ztroskotalo sedm výškařek. Překvapilo vás to?
V Birminghamu nebyly výkony většiny výškařek nic extra. Na bronzovou medaili stačilo 193 centimetrů, což je hodně nízko. Takže mě zároveň mrzí, že jsem mohla dosáhnout mnohem lepšího umístění. Kromě Rusky Marii Lasickeneové (skočila 201 centimetrů – pozn. red.) nikdo neskočil moc vysoko. Maria je o třídu jinde už od minulé sezony. Jela si svoje.

Lasickeneová si připsala osmatřicáté vítězství v řadě. Je opravdu tak psychicky odolná, že se dá nyní jen těžko porazit?
Psychicky je silná, ale přijde mi taková neutrální, neraduje se, není naštvaná. Jde do závodu s jasným cílem, že skočí přes dva metry, a zatím se jí to daří. Nevím, čím to je. Momentálně se jeví odskočená od zbytku. Doufám, že mladá generace ji brzy dožene a přijdou zase velké souboje nad hranicí dvou metrů jako před několika lety. (úsměv)

V Anglii jste startovala na pozvánku od světové atletické federace IAAF. Bylo složité splnit limit?
Museli jsme skočit 197 centimetrů, což se letos povedlo jen dvěma holkám. Dalších jedenáct dostalo pozvánku podle pořadí v žebříčku IAAF. Nešlo jen o výšku. Ve více disciplínách nasadili organizátoři vysoké limity, protože bylo v Birminghamu přímo finále, tak aby v něm nestartovalo víc než dvanáct lidí.

Zůstala jste po svém závodě a užila si třeba atmosféru závodu čtvrtkaře Pavla Masláka, který doběhl třetí, ale po diskvalifikaci soupeřů získal zlato?
Celá výprava zůstala v Birminghamu a v každém bloku jsme podporovali všechny naše závodníky. Diskvalifikace byly už několikrát řešené téma, ale taková jsou prostě pravidla, rozhodčí je dodržovali, přísně dodržovali.

Jak se vám líbilo v Birminghamu, který se považuje za druhé nejvýznamnější město ve Velké Británii?
Nejvíc mě překvapilo počasí. Napadlo tam tolik sněhu, že ve městě úplně kolabovala doprava. Měli jsme štěstí, že byl stadion od našeho hotelu, řeknu sedm set osm set metrů pěšky. Dalo se na stadion dojít. Jinak nevím, jak by se tam závodníci dopravili, protože těžko říct, jestli tam vedou zimní gumy. (smích) Auta měla problém vyjet malý kopeček. Z těch organizačních věcí tam měli trochu problémy, ale jinak byla organizace jakž takž.

Pomáhá vám přesun do USK Praha z výkonnostního hlediska?
Jsem spokojená. Jde o velice solidní klub a přístup vedoucích je neuvěřitelný, dělají hodně pro závodníky. Lepší klub jsem si ani nemohla vybrat.

Co vás nyní čeká do startu letní sezony?
Teď budu mít volno a dám si do kupy bolístky, které jsem si odnesla z halové sezony. Pobolívá mě kotník. Chci s tím něco udělat. Snad se dostanu v nějaké brzké době k fyzioterapeutovi Pavlovi Kolářovi. Je to hlavní sportovní doktor a velký odborník.

Halová sezona
Nejlepší výkon:
25. ledna – 193 centimetrů v Ostravě

Univerzitní mistrovství České republiky:
8. ledna – 185 centimetrů, 1. místo

Mistrovství České republiky:
18. února – 186 centimetrů, 2. místo

Mistrovství světa:
1. března – 184 centimetrů, Birmingham, 10. místo