Základ závodního dne představuje už vydatná snídaně, na kterou je potřeba navázat ještě před startem. Triatlonista nesmí cítit hlad, ale ani plné břicho, aby mohl naplno fungovat. „Třicet minut před plaváním si dám tyčinku nebo gel. Po výběhu z vody nemám chvilku hlad, protože většinou hodně vody vypiju, mám rybník v žaludku,“ směje se dvojnásobná mistryně republiky v ironmanské distanci Helena Kotopulu.

První jídlo do sebe dostane přibližně po patnácti kilometrech na kole. „Dám si buď gel, nebo tyčinku. Dál to mám rozvržené tak, že co čtyřicet minut se do sebe snažím něco dostat,“ sděluje Kotopulu.

Ke správnému rozvržení přijímané energie používá jednoduchý vzorec. „Vážím šedesát kilo, takže do sebe potřebuji dostat šedesát gramů cukru za hodinu. Vychází to gram cukru na kilo váhy na hodinu. Snažím se nejezdit jen na gely a tyčinky, ale nachystám si třeba rýžové koule nebo toast, což si dám za dres, abych měla i něco slaného do žaludku,“ popisuje Kotopulu.

Seriál Jak na triatlon
Deník Rovnost ve spolupráci se společností Triexpert nabízí svým čtenářům nový seriál s názvem Jak na triatlon. Věnuje se stále oblíbenějšímu sportovnímu odvětví, které spojuje tři různé disciplíny: plavání, cyklistiku a běh. Z původních deseti jej díky návrhům dalších témat rozšíříme na dvacet dílů. Dozvíte se mimo jiné, jak si správně vybrat typ závodu, jak ideálně rozvíjet kondici, dočtete se o vhodné výživě, správném cyklistickém posedu, výběru materiálu či možnostech regenerace. Pravidelný seriál najdete na stránkách Deníku Rovnost každý čtvrtek. Pokud máte tipy na témata, která vás o triatlonu zajímají, pište na e-mail jaroslav.kara@denik.cz.

Poslední jídlo si dává třicet kilometrů před koncem kola. „Na běhu jíst nezvládám. Na kratších závodech si dám jen dva gely, vodu, iont, v závěru piju i kolu. Když člověk nepodcení nic při cyklistice a dobře se stravuje, už při běhu nepotřebuje tolik energie dodávat. Na občerstvovačkách si dám aspoň pomeranč,“ líčí pátá žena ironmanu v Malajsii.

Musela se naučit také správně doplňovat tekutiny. „Ze začátku jsem pila, až jsem měla žízeň, což není dobře. Pak jsem byla schopná vypít na ex půllitrovku bidonu, tělo přestalo vodu přijímat a půlmaraton jsem běžela s rybníkem v žaludku. Teď se snažím co dvacet minut napít, i když nemám žízeň. Když se napijete pozdě, už to nezachráníte. Hlídám si na hodinkách čas a pomalu piju, pak nemám problémy na běhu,“ povídá Kotopulu s tím, že za hodinu vypije na kole jeden bidon.

Majitel nejlepšího českého času na havajském ironmanu Petr Soukup si na důležité závody vozí vždy své jídlo, na občerstvovacích stanicích si bere jen vodu. „Poloviční ironman je pro mě práce na čtyři hodiny, takže jedu na dva gely a sytou energetickou tyčinku. Jeden gel si dám po plavání, tyčinku sním na kole. Při běhu použiju maximálně dva gely, spíš je to o pití koly, ionťáků, vody,“ sděluje.

Jinak to má na dlouhé ironmanské distanci, tedy 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a běhu na 42,2 kilometru. Doporučuje už pevnou stravu. „Jím klasicky, na co jsem zvyklý. Většinou vozím tak tři toasty s máslem, šunkou a sýrem, do toho tyčinku, na běhu už jen gely, šest nebo sedm. Jenom na nich bych devítihodinový závod neobjel, musím v žaludku něco mít,“ nabádá Soukup.

Zároveň má rady pro chladné závody. „Je super mít v bidonu teplý kuřecí vývar, který zahřeje, zklidní žaludek. Jedl jsem i uvařené brambory posypané solí. Důležité jsou pomalé cukry, škrob,“ podotýká český triatlonový profesionál.

Varuje ovšem před experimentováním. „Vždy všechno, co jím v závodě, už jsem vyzkoušel minimálně v tréninku, ideálně ve cvičném závodě. Je super, že vám někdo řekne, jaký gel má nejlepší hodnoty, nejvíc cukrů, vitamínů, ale když jste ho nikdy nevyzkoušeli, vůbec nevíte, jak žaludek zareaguje. Může být nejlepší pro 99,9 procenta populace, ale budete mít zrovna smůlu, že vás potkají žaludeční problémy, křeče, bude vám najednou blbě, a je po závodě,“ upozornil druhý muž sobotního Czechman triatlonu na Pardubicku.