„Nikdy, když jsem jel na mistrovství světa, jsem nevyhrál republikový titul. Jako náplast jsem si ale vždy přivezl placku ze světa,“ říká s úsměvem Hrdlička.
Vraťme se o tři týdny zpět. Ve finále mistrovství republiky jste s Radimem Hasoněm přišli o titul chvíli před koncem. Byli jste naštvaní …

Když se takhle hloupě prohraje v závěru, vždycky to naštve. My už měli ale účast na mistrovství světa jistou, takže nás to až tak nebolelo.

Vyříkali jste si to?

Zápasy skončí a už s tím nic nenaděláte. Že bychom na sebe byli naštvaní půl roku to ne. Měli jsme soustředěněji čtyři dny ve Svitávce a snažili se doladit formu. Museli jsme něco změnit. Hráli jsme styl, který nebyl účinný.

S čím jste do rakouského Dornbirnu odjížděli?

Určitě jsme se chtěli udržet v elitní skupině. Soupeři jsou hodně vyrovnaní. Na mistrovství se hraje úplně jinak.

Pro vás už to byl čtvrtý šampionát, pro Radima Hasoně první. Přijal jste roli vůdce?

Na nějaké mazáky my si nehrajeme. Spíš šlo o to, aby udržel Radim nervy na uzdě. Je výbušnější. Ale zodpovědně odehrál, co měl.

Základní skupinou jste prošli hladce. Tušili jste už, že by jste dosáhli na medaili?

V rozřazovací fázi jsme dostali Japonce a ti jsou vždy nepříjemní. Dají gól dva a pak vám už nepůjčí balon. Mohli jsme skončit třeba i pátí.

Nakonec jste se probili do finále. Zde vás čekali obhájci Abel s Hessem, kteří vám na turnaji dvakrát podlehli. Věřili jste si na ně i potřetí?

Říká se, že jeden mančaft dvakrát v jeden den neporazíte. Nám se to povedlo. Nedovolili jsme jim hrát jejich hru.

Pro vás čtvrtý start na mistrovství světa a čtvrtá medaile …

To je docela dobrá bilance. (úsměv)

Zkuste srovnat titul s Miroslavem Bergrem a tím z Dornbirnu …

Obě zlata jsou stejně vydřená. Tehdy se hrála jinší kolová. Dala se branka a držel se míč. Teď se mnohem víc útočí a padá více branek.