Jak to všechno začalo?
Hanák: V dětství jsme zkoušeli různé sporty, ping pong, in-line brusle, florbal, a nakonec zvítězilo kolo.
Kdy jste poprvé závodila?
Hanáková: Zkusila jsem jedny závody, to mě byly čtyři roky a pak to prostě pokračovalo dál a dál. Nic jiného než kolo by mě už asi ani nebavilo.
Kdy se dostavil opravdu velký úspěch?
Hanáková: Před dvěma lety, v kategorii starších žákyň jsem se umístila na druhém místě na mistrovství Evropy v Itálii.
Co takovému úspěchu předcházelo?
Vašíček: V roce 2018 jsme se dost odklonili od standardní přípravy, jaká byla v Moravec teamu. Na tu dobu to byla opravdu tvrdá příprava, kterou jsme završili ve Španělsku. Tréninky jsme výrazně zkrátili, o to ale byly dynamičtější. Místo dvouhodinového tréninku po rovince jsme jezdili třicetiminutové peklo v kopcích. To se následně pozitivně projevilo v roce 2019 a holkám vyšlo, na co sáhly.
To vás muselo nakopnout…
Hanák: Ujistili jsme se, že jdeme správnou cestou. Obě sestry získaly ve svých kategoriích mistrovské tituly, což je docela rarita. Následně jsme se rozhodli jít svojí vlastní cestou.
Jak vypadala příprava v období pandemie?
Hanák: Připravovali jsme se standardně, tak jako by každý víkend byly závody. Od tréninkového plánu jsme se neodchýlili. Naopak jsme měli takové výkonnostní vlny, kdy byla příprava ještě tvrdší.
Jak vypadá letošní sezona?
Hanák: Je opravdu zvláštní, myslím, že pro všechny. Všechny závody byly odsunuté, stále se čekalo, kdy se vůbec začne. Nevěděli jsme, jak to všechno načasovat a skloubit, abychom byly perfektně připraveni do sezony. Zajímavé také je, že mistrovství republiky se jelo již jako druhý závod v sezoně. Normální stav je, že tahle akce bývá jako vrchol mezi posledními závody seriálu.
S jakými ambicemi jste jeli na mistrovství republiky?
Hanáková: Plán byl dojet na bedně. Týden před tím jsem v prvním závodě sezony dojela čtvrtá, nebyla tam ale na rozdíl od Pece pod Sněžkou, kde se mistrovství republiky konalo, dobrá trať. V Peci to ale bylo jiné, samý kopec, náročné technické pasáže, a ještě k tomu drobně pršelo. Tohle všechno mi vyhovuje.
Vašíček: Eliška je v tomto moc skromná, trať v Peci pod Sněžkou je nejnáročnější tratí v České republice. Naší devízou jsou kopce a jsem moc rád, že zajela, tak jak zajela. Jestli se nepletu, tak v první pětce byla nejmladší.
Jaký bude další vrchol sezony?
Hanáková: Mělo být mistrovství Evropy horských kol v Itálii, které bylo v daném termínu zrušené. Máme nějaké zprávy, že by se mohlo konat v Rakousku, nic ale zatím potvrzené není. Chtěla bych jet v prosinci na mistrovství České republiky v cyklokrosu. Minulý rok jsem skončila na třetím místě.
Cyklokros vyplňuje zimní přestávku?
Vašíček: Seriál závodů na horských kolech skončí v září. Pak dáme holkám čas na regeneraci před cyklokrosovými závody, které by Eliška měla absolvovat v plné porci.
Hanák: Cyklokros je specifická disciplína, uznávaná ve světě. Je to dobrá příprava na horská kola, je to fyzicky i technicky velmi náročný sport. Chodí na něj hodně diváků. Eliška jezdí cyklokros druhou sezonu. Od příštího roku budou v ženském cyklokrosu tři věkové kategorie. K ženám a kadetkám přibudou ještě juniorky. Od příštího roku bude závodit v juniorské kategorii.
Máte mezi soupeřkami nějaké kamarádky?
Hanáková: Některé holky moc nepřejí ostatním, s těmi se moc nebavím, ale jinak mám dost kamarádek.
Jak často trénujete?
Hanáková: Mám čtyři pět tréninkových jednotek týdně. Každá trvá necelou hodinku.
Chtěla byste se cyklistikou živit?
Hanáková: Ano, to bych byla moc ráda a je to můj sen.
Vašíček: Šance, aby mohla Eliška jezdit profesionálně tam je. Je k tomu také potřeba vůle, odhodlání a tělesné předpoklady. Pokud zůstane ve svých prioritách i nadále – přeci jen v šestnácti přijde první diskotéka, cigarety a další – tak se to může povést.
TOMÁŠ SRNSKÝ
