A proč vlastně běží věnovat poslední kousek čokolády bratrovi? „Brácha mě přivedl k běhání, které nade vše miluji. Byl mi oporou, když mi lékaři nedávali naději, že se budu v pětadvaceti bezbolestně pohybovat. A taky mě nikdy nenechal na holičkách," říká pětatřicetiletý rodák z Vysočiny, který se v mládí potýkal se zdravotními problémy. Gruntorád pracuje jako moderátor a také jako trenér.

Jste osmnáctý den na cestě. Jaký vlastně byl?

Probudil jsem se po nejtěžší etapě celé mé výzvy. Ráno mě bolelo úplně všechno. Běžel jsem ze Špindlerova mlýna polskou stranou na Sněžku. Tam jsem se otočil a vydal se na Labskou boudu a do Jánských Lázní. Masakr. Dneska jsem nemohl vstát z postele.

Pak jste zamířil na Blanensko…

Ano. Čekal mě přesun autem do Letovic. Tam mě vítali nadšenci do Velorexů. Do jednoho z nich mě posadili a jeli jsme do Boskovic. Dokonce mě svezli v hadráku na elektrický pohon. Byl to pro mě neskutečný zážitek. Ve Velorexu jsem jel poprvé v životě.

A pak jste se z Boskovic rozběhl k zámku v Rájci-Jestřebí?

Ne, ne. Přijeli za mnou lidé, co mi fandí, až odněkud od Havířova. Půjčili mi kolo, takže jsem do Rájce došlapal na něm.

To vypadá, že máte za sebou pohodový odpočinkový den…

No pro někoho zvenku možná jo. (smích) Ale já mám v nohách už přes čtyři sta kiláků, a i když mě všechno bolelo, lepší pro mě bylo běžet než se vozit v autě. Na kole jsem se trošku protáhl, ale běh je běh. Pořádně jsem zatuhl.

Běh vám učaroval. Na Blanensku je spousta zajímavých běžeckých závodů. Na podzim se tady běží třeba Půlmaraton Moravským krasem. Nepřijedete změřit síly s domácími borci?

Jsem amatér. Ne výkonnostní běžec. Ale na různé závody, kde mohou startovat i amatéři, po republice jezdím. Rád poznám nové prostředí a výzvy. Podívám se na zdejší tratě a třeba se zase potkáme.

Co vás čeká v příštích dnech?

Už jen méně náročné úseky bez velkého převýšení na jižní Moravu. Přes Brno, Břeclav a do Hodonína.