„S úvodem sezony jsem nadmíru spokojený. Všechno směřuju k paralympiádě, na které mám velké ambice,“ říká sedmadvacetiletý reprezentant z Černé Hory na Blanensku.

Na evropském šampionátu uzmul po tvrdých bojích titul mistra Evropy v kategorii C2 v obou silničních disciplínách. „Věřil jsem si, ale nečekal jsem, že vyhraju oba závody. Až po časovce jsem měl v hlavě, že se to může povést. Silniční závod nebyl vůbec lehký. Prvenství jsem si zajistil až v závěrečném spurtu, ten byl klíčový,“ popisuje Koblasa.

Po dvojnásobné zlaté radosti zamířil jen na pár hodin domů a znovu se přesouval na vrcholnou akci. „V noci na pondělí jsem se vrátil domů a v pondělí večer už jsem odlétal na mistrovství světa do Portugalska. Bylo to dost náročné,“ přiznává.

Na světovém šampionátu následně vybojoval osmé místo v časovce a pátou příčku v silničním závodě. „Bohužel jsem v silničním závodě jel se špatnou skupinou a bez spolupráce jsem ztrátu na vítěze nemohl sjet. Tentokrát jsem nebyl na správném místě,“ mrzí českého paralympionika.

Přestože na cenný kov z mistrovství světa nedosáhl, cítí, že jeho forma před paralympiádou graduje. „Jdu krok po kroku. Nejdřív evropský šampionát, teď mistrovství světa. V nadcházejících týdnech mě čeká Světový pohár na Slovensku nebo závody v Itálii, stejně tak republikový šampionát. A pak už přijde vrchol sezony,“ vyhlíží svou třetí účast na paralympijských hrách.

Poprvé se pod pěti kruhy představil v devatenácti letech v Londýně, následně Českou republiku reprezentoval v Riu de Janeiro. Na medaili ale stále čeká. „Tentokrát mířím na nejvyšší stupně. Chci placku a nejlépe zlatou,“ povídá s úsměvem.

V Tokiu bude opět startovat na dráze i na silnici. „Na dráze pojedu pravděpodobně pevný kilometr, stíhací závod na tři kilometry a možná i scratch. Kromě toho mě čeká silniční závod a časovka,“ vysvětluje.

Ve které z disciplín si věří nejvíc? „Na dráze ve stíhacím závodě a na silnici v časovce. Tyto dvě disciplíny totiž nejsou sloučené (kategorie C1 až C3 jsou hodnocené zvlášť – pozn. red.). Věřím ale, že můžu uspět i ve sloučeném silničním závodě. Jezdce z kategorie C2 porážím,“ přibližuje Koblasa, který se v loňském roce stal vítězem světového rankingu handicapovaných cyklistů.

Na své třetí paralympiádě by rád navázal na úspěch legendárního Jiřího Dalera, který v roce 1964 na olympiádě v Tokiu vybojoval zlatou medaili ve stíhacím závodě. „Moc rád bych jeho úspěch zopakoval. Zlatá medaile z olympiády je zkrátka nejvíc,“ má jasno.

Kromě Dalera neopomněl zmínit ani trenéra a jednoho ze zakládajících členů Favoritu Brno Miroslava Černohlávka, který v prosinci ve věku jedenadevadesáti let zemřel. „Budu se řídit radami, které mi dal. Byl to nejlepší kouč na dráze,“ vzpomíná na trenérskou legendu.

Zároveň si uvědomuje, že letošní paralympiáda bude kvůli koronavirové situaci jiná než předchozí. „Už jen proto, že bezprostředně po závodech odlétáme domů. Není to jako doteď, kdy byl člověk dvacet dní na místě a po závodech měl čas prozkoumat olympijskou vesnici. To mě mrzí, protože Tokio je nádherné. Důležité ale je udělat úspěch,“ dodává.