„Už jsem trochu trénoval a cítím se líp. Ale pozor, není to ještě ono, třeba v zápase s Hostinným jsem tvrdě narazil," uvědomuje si omezení Dudík. V rozhovoru se vrací k posledním zápasům a komentuje vyhlídky týmu i svoje.

První utkání s Hostinným jste prohráli jednoznačně…

Hráli jsme v oslabené sestavě proti prvnímu týmu, jejich síla byla někde jinde. Byla to spíš taková rozehra na druhý den.

Druhý den přijela Choceň B, byli jste asi favoritem, ale chyběli vám hráči Přikryl i Svoboda.

Favortiem jsme byli, ale díky kombinované sestavě jsem čekal, že to bude vyrovnaný zápas, který může skončit 9:9, 8:10, 10:8. To se nakonec potvrdilo.

Jak hodnotíte výkony teprve žáka Filipa Vybírala, který byl vyrovnaným soupeřem a pak uhrál důležitý bod proti Mádlovi?

To byl zlatý bod. A mohl vyhrát už předtím i v jiných utkáních. Hraje vyrovnané zápasy, sem tam mu v koncovce chybí ten klid, ale to je samozřejmě věkem. Zvládá to i fyzicky, on trénuje ráno dvě hodiny, odpoledne dvě hodiny, kolikrát je na tom lépe než dospělí.

Ale omezení tam asi jsou vzhledem k jeho věku a výšce…

Samozřejmě je trochu omezený tou výškou a sílou úderů, ale to je tím, že je ještě věkem v žácích.

Jak jste na to vy, už hrajete naplno?

V první polovině sezony jsem se chtěl dát hlavně zdravotně do pořádku a nechtěl jsem ani hrát. Tím, že pak onemocněli hráči, domluvili jsme se, že budu jezdit bez tréninku aspoň na zápasy. Já jsem zvyklý na ty svoje údery a nemíním z nich slevit, nedokážu to tak odbojovat, jako třeba Aleš. Teď už se cítím trochu líp, už jsem byl třikrát na tréninku a trochu mi to pomohlo, začínám si víc věřit a vracet se do té formy.

To potvrdili i vaši soupeři, Martin Bezdíček z Chocně ocenil, že jste hrál v úplně jiné formě než u nich.

Dnes to vyšlo, ale zase na druhou stranu, soupeř byl trochu slabší, takže ta moje výkonnost stačila na čtyři body. V sobotu proti Hostinnému, kde jsou ti kluci na podobné úrovni jako já, jsem narazil tvrdě.

Jaké jsou vaše vyhlídky vzhledem k současnému stavu?

Dostal jsem povolení od lékařky, že se zase můžu věnovat těm půlmaratonům, které jsem běhával, a naplno sportovat. Plíce už jsou na tom lépe, nehrozí už snad astma.

Co ambice blanenského týmu ve 2. lize?

Na postup už to zdaleka není. Pokud porazíme doma ty týmy, na které máme, druhou ligu v Blansku snad zachováme.