Kdy jste Danu Zátopkovou viděla naposledy?
Byla jsem za ní naposledy v nemocnici v lednu, kdy jsme si pozpívaly, předtím těsně před Vánocemi jsme za ní jeli s mužským a ženským sborem Marjánky, zazpívali jsme jí. To bylo někdy v prosinci.
Jaký měla slavná atletka vztah k Vacenovicím?
Byly jsme v kontaktu neustále, Vacenovice měla ráda a po čestném občanství často zavzpomínala na mladé časy, kdy sem jako mladá holka chodívala, měla tu sestřenici. Věděla, že občané ji rádi vidí, měla ráda moravské písničky, tady si vždycky zazpívala, jezdila sem opravdu ráda. Darovala obci obraz svaté Barbory, který u nich v rodině byl víc než sto let. Dali jsme ho do kostela.
Když jsem byla v Praze, vždycky jsem se za ní stavovala, jak u ní doma v Tróji, nebo potom v nemocnici. Když jsem řekla našim sborům, že ji můžeme navštívit, jelo nás buď patnáct malým autobusem nebo třeba sedm autem, zazpívali jsme jí a na otočku jsme jeli zpátky. Měla to ráda a zazpívala si vždycky s námi, dala si pohárek vína, když mohla, bylo to vždycky milé setkání.
Jak informace o jejím úmrtí zasáhla obec?
Jakmile se informace dostala na veřejnost, začal mi vyzvánět jeden telefon za druhým a chodily zprávy. Přišlo mi asi dvacet zpráv a měla jsem snad šest nepřijatých hovorů. Občané mě informovali, co se událo. Všechny nás to zasáhlo, protože Dana Zátopková nás jezdila často navštěvovat.
Byli jsme s ní i na Běhu rodným krajem Emila Zátopka v Kopřivnici, tam jsme ji doprovázeli a zastavili se i u hrobu Emila. Když křtila knihu, přišli jsme v krojích se všemi sbory, udělali jsme show. Vždycky jsme se na její aktivity uměli semknout a jeli ji podpořit, udělat jí radost a trochu akci oživit.
