Psal se rok 1964. Blanenský atletický stadion s regulérní běžeckou škvárovou šestidráhou ještě voněl novotou. Patřil v té době mezi naše nejlepší. Na návštěvnické tribuně už vyrostla nosná ocelová konstrukce, chybělo ještě její zastřešení. Schopnosti organizátorů a rozhodčích už úspěšně prověřila první velká akce na stadionu. Tou byl v jarních měsících celostátní přebor v lehké atletice zaměstnanců ministerstva těžkého průmyslu a jeho závodů.

Opět pomohly moje kontakty s vlivnými lidmi na atletickém ústředí v Praze, díky nim jsem je přesvědčil, aby blanenskému Spartaku Metra svěřili na rok 1964 pořadatelství přeboru ČSSR v atletice mladšího dorostu. To se pak uskutečnilo ve dnech 4. a 5. července za účasti více než tří stovek závodníků, kteří se na přebor kvalifikovali ze všech krajů republiky. Domácí chyběli, československá rekordmanka na trati 500 m, Věra Bušová, už byla ve starší kategorii.

Při této příležitosti do Blanska přijela zřejmě po dobré referenci svého manžela také Dana Zátopková, která byla členkou delegace atletického ústředí, a československý rekordman ve skoku vysokém a bronzový medailista z mistrovství Evropy 1954 Jaroslav Kovář. Dana spolu s Emilem na Olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 získali pro svou vlast čtyři zlaté olympijské medaile, Dana v hodu oštěpem, tu o osm roků později rozšířila o stříbrnou. Dvě zlaté měla z dřívějších mistrovství Evropy. Dvakrát také v hodu oštěpem překonala světový rekord.

Blanenské závody měly velký společenský i sportovní úspěch. Pak už bylo snazší získat pro region další celorepublikové mistrovství v krosu dorostu do Sloupu v roce 1968 a mužů a žen v příštím roce.

Na další vrcholovou atletickou akci čekalo Blansko dalších dvacet let. Stalo se jí celostátní finále spartakiádních středoškolských her v atletice. Startovala v něm vítězná družstva z krajských kol, družstvo pořádajícího místního gymnázia a družstvo chlapců vojenských škol. Mimořádně vysoký počet účastníků bylo třeba ubytovat v celém okolí, nejvíce z 531 sportovců bylo v táboře v Jedovnicích.

Hosty byli tentokrát olympijští vítězové diskař Ludvík Daněk, chodec Josef Doležel a vítěz Závodu míru Jan Smolík. Všichni už měli svou závodní kariéru za sebou. Daněk byl dvojnásobným světovým rekordmanem a držitel úplné kolekce olympijských medailí. Doležel byl několikanásobným světovým rekordmanem na různých tratích na dráze i v terénu. Držitel stříbrné medaile z olympijských her 1952 a zlaté a stříbrné z mistrovství Evropy na tratích 20 a 50 kilometrů. Toto trio také besedovalo večer s účastníky v kulturním domě v Jedovnicích.

V živé paměti mnoha příznivců atletiky jsou návštěvy dalších olympioniků v Blansku v tomto tisíciletí. Na křest Sportovního ostrova Ludvíka Daňka při příležitosti stého výročí povýšení Blanska na město 11. června 2005 přijela také osmičlenná delegace československých olympioniků v čele s předsedou Českého olympijského výboru doktorem Jiráskem. Dalšími členy delegace byli předseda klubu olympioniků, veslař Oldřich Svojanovský, jeho veslařský partner bratr Pavel (stříbro na OH 1972, bronz OH 1976), Hana Růžičková a Matylda Růžičková-Šímová, obě členky družstva gymnastek (stříbro OH 1960), dále člen olympijského družstva házenkářů z roku 1972 Satrapa, cyklista Jursa a opět Dana Zátopková.

JAN KUŽEL