V rozhovoru hodnotí výkony blanenských biketrialistů i organizaci šampionátu a popisuje zážitky z výpravy do exotické země. „S naší výškou jsme budili všude pozdvižení, místní se s námi nechávali fotit,“ uvádí Kakáč na důkaz toho, že i pro Číňany byla evropská výprava exotická.

Jak jste se cítili v Číně?
Cítili jsme se tam jako západní turisté, když přijeli ještě za komunismu k nám. Rikša stála pro tři lidi čtyři juäny. Juän je asi dvě sedmdesát, takže cesta na jídlo nás stála asi devět korun.

Takže pro kluky to byl výlet do minulosti…
Snažili jsme se jim vysvětlit, když marně hledali obchody s elektronikou a počítači, že to kdysi podobně fungovalo i u nás.

Popište místo svého pobytu…
Ping Tang je asi šedesátitisícové město v jihozápadní části Číny. Malé obchůdky, žádný supermarket. Každý druhý obchod byl s telefony, kde se daly za malé peníze koupit i nejnovější modely. Na ulicích se jezdí bez značek, auta se otáčela, kde chtěla. Běžně jezdili tři čtyři lidé na jedné motorce bez helem a nikdo to tam neřešil. Maso se prodává přímo na ulici pod slunečníky. Na stavbách pracují často ženy jen v ťapkách, všude bambusové lešení, obrovské plochy podlaží zalévali dělníci s kolečkem. Po setmění tam nevládl rozhodně žádný čilý ruch.

Takže docela změna oproti evropskému standardu. Užili jste si asijského stylu i v ubytování?
Podle rozhovorů s ostatními delegáty jsme měli velmi dobré podmínky. Evropskou toaletu a sprchu i klimatizaci. Někteří měli turecký záchod kombinovaný se sprchou.

Neměli jste problémy s místní stravou?
Jídlo se snažili udělat tak, aby bylo pro ty menší kluky stravitelné. Čínské nudle, zelenina, vepřové maso. Přesto měli někteří zažívací problémy. Mě to tedy potkalo až po návratu.

Co vás nejvíce překvapilo na závodě mistrovství světa?
Největším překvapením bylo pro nás množství diváků. Odhadovali jsme jejich počet kolem tratí až na pět tisíc. Na závěrečném ceremoniálu bylo asi deset tisíc lidí. Byla to úžasná podívaná.

Pořadatelé to tedy pojali ve velkém stylu?
Vyhlášení bylo nezapomenutelné. Červený koberec, jásot pionýrek, světelné efekty a samozřejmě všudypřítomná policie. Číňané z toho udělali velkolepou show, takovou malou olympiádu. Závěrečný ceremoniál stál asi osm milionů korun. Chtěli se ukázat světu, po městě byly obrovské bannery se symbolem mistrovství – pandou, každý byl přitom jiný.

Jste spokojený s výsledky české reprezentace v Číně?
Spokojený jsem tak napůl. David Herka z Hodonína obhájil loňský titul, medaili v Minime přidal Matěj Popelka z Olomouce. V této kategorii jsme očekávali ještě jednu od Vaška Gryce, který jel v téhle kategorii naposled, ale to se bohužel nepovedlo. U Vaška Koláře jsme předesílali, že by mohl být do pátého místa, nakonec byl sedmý. On sice loni v Elitě překvapil, ale ve svém věku ještě určitě potřebuje nějaký čas na rozkoukání se mezi světovou špičkou. Martin se bohužel nevyvaroval chyb, ale má šanci ve své kategorii ještě příští rok. Samozřejmě nesmím zapomenout na bronzovou medaili v hodnocení národů po Japoncích a Španělech.

Takže neúspěch to nebyl…
Neberu to jako neúspěch, to rozhodně ne. Na to jaké byly podmínky a vzhledem k tomu, že se jel pouze jeden závod, si myslím, že naši jezdci bojovali na maximum. Řadím to k těm úspěšnějším výpravám, přestože si možná diváci zvykli na to, že vozíme více medailí.

Mohly naše jezdce ovlivnit i specifické podmínky a dlouhá trať? Zvládali fyzickou zátěž?
Určitě to pro ně bylo fyzicky náročné. Už to, že se vstávalo v pět hodin ráno. Naši závodníci také nejsou zvyklí na takovou vlhkost a teplo.

Jak byste zhodnotil práci pořadatelů?
V Číně se jelo vůbec poprvé. Premiéru zvládli pořadatelé dobře, jury neshledala žádné nedostatky. Až na drobnosti všechno fungovalo.

Jaké?
Kuriózní například bylo, že po prohlídce jednotlivých úseků žádali závodníci Elity o ztížení tratí. Ty byly opravdu lehké, ale věděl jsem, že bude na jezdce působit i únava a počasí. Nakonec se ztížily dvě tratě, ale organizátor omylem opravil i červenou trať pro juniory a seniory, takže dva kontrolní úseky se jim potom musely anulovat.

Už jste zmínil, že o závody byl obrovský divácký zájem. Zajistili pořadatelé vaši bezpečnost? Nepletli se lidé do tratí?
Všude byli policisté, kteří zajišťovali hladký průběh závodů. Někdy byla bezpečnostní opatření až přehnaná, třeba na některých místech mohli být diváci určitě blíž trati. Na závodiště se jelo kolonou autobusů, vepředu i vzadu jela policejní auta a usměrňovala dopravu. Rozhodně jsme se bát nemuseli.

Myslíte si, že je dobře, že se v totalitní Číně pořádají velké mezinárodní sportovní akce?
Já myslím, že z hlediska sportu je dobře pořádat takové akce v Číně. Asi nikdo nečekal takové zajištění u olympiády, natož u tak malého sportu jako je biketrial. Ty kontrasty tam ale samozřejmě jsou. Čína se hlásí o pořadatelství i pro příští rok. Tradiční organizátoři jako Česká republika, Francie, Slovensko, Německo, Slovinsko, Anglie si teď dávají trochu oddych, o pořadatelství příštího mistrovství se hlásí kromě Číny i Itálie nebo Andorra a já myslím, že je to pro rozvoj biketrialu jenom dobře.