Co teď zrovna v přípravě děláte?

Před posledním podzimním závodem mistrovství republiky na veletrhu Sportlife jsem si dal trochu pauzu, ale hned potom už jsem začal naplno trénovat. V těchto dnech pracuju hlavně na fyzičce, absolvoval jsem crossfit s Antonínem Hráčkem, což je takové intenzívní cvičení. Čtyřikrát týdně jsem dával posilovnu, plavání. Od kola jsem si naplánoval odpočinek, abych se na to co nejvíc na jaře těšil, ale tento týden už jezdím.

Chystáte se stejně jako vloni na soustředění?

25. února odcestuji na týden do Francie a pak budu skoro měsíc ve Španělsku s kamarádem Raúlem Gutiérrezem a s Angličanem Scottem Wilsonem. Jde hlavně o to, že tam je teplo a je tam hodně míst, kde se dá skvěle trénovat.

Navštívíte i mistra světa v biketrialu Daniela Comase?

Právě 30. března zrovna v době, kdy tam budu, by se měl jet v Barceloně závod světového poháru, takže bychom se ho chtěli zúčastnit a s Comasem bychom se určitě viděli, bydlí totiž kousek od Barcelony. Teď jsem ale zase slyšel, že ten závod možná bude zrušený, tak uvidíme. Možná, že ho navštívíme i tak.

To je asi cenná zkušenost…

Moc se na to těším, doufám, že ta příprava se pak na jaře projeví. Navíc budu měsíc bez toho, abych s někým promluvil česky, bude to zajímavé. Hned čtrnáct dní po Španělsku ještě jedu na dva týdny do Chorvatska, to už bude velká skupina, Češi, Slováci, Poláci, to už bude víc sranda.

V minulé sezoně jste složitě vybíral mezi závody federací UCI a BIU, na co se soustředíte letos?

V kalendáři je opravdu spousta závodů, zjistil jsem, že vlastně od května do září nemám jediný volný víkend. A dost závodů se samozřejmě kryje. Skoro každou sobotu se něco jede, federace UCI má závody i od středy do neděle. Prioritou je pro mě mistrovství světa BIU, kde jsem byl dvakrát druhý a chci si konečně splnit svůj životní sen a stát se mistrem světa. To jsou dva závody ve Španělsku a jeden v Česku v Tanvaldu.

Vloni se řešilo, jestli vůbec můžete reprezentovat republiku v obou federacích, už to máte povolené?

Jednu chvíli byl problém a já to vůbec nechápu. Proč by to nemělo jít u nás, když to jde jinde. Naštěstí se to už vyřešilo.

Takže přednost má letos BIU a titul mistra světa?

Na to se soustředím, pokud by se to povedlo, pak už můžu jet v klidu cokoli. V UCI se jede pět závodů světového poháru, ale pojedu jen tři, protože dva se kryjí právě s mistrovstvím světa. Zrovna v neděli skončí závod v Tanvaldu a už v úterý nebo ve středu začne závod světového poháru. Závodů je hodně, chtěl bych říct, že bych všechno mohl jen těžko absolvovat bez podpory města Blanska i Jihomoravského kraje a dalších sponzorů, jsem za to opravdu moc vděčný.

Dají se zvládnout dva takové náročné závody tak krátce za sebou?

Mě nejvíc unavuje to cestování, přesuny, koordinace, domlouvání se s kým pojedu, kde se potkáme. To se třeba musím nějak dostat do Prahy, na jednom rameni kolo, na druhém batoh. Vlastní závody už si vychutnávám.

Myslel jsem spíš fyzicky, jestli to můžete dát naplno, když máte mezi tím jen dva dny odpočinku.

To nevím, nechám se překvapit, jak to dopadne. Ale i ty jednotlivé trialové závody UCI jsou samy o sobě dost náročné, jede se systém kvalifikace a je to jako dát čtyři dny po sobě závod, byť s o něco menším počtem sekcí.

Když vám nevyjde sen stát se mistrem světa, bude to velké zklamání?

Z titulu bych měl samozřejmě velkou radost, ale beru to tak, že to spíš nemusí vyjít. Když se to nepovede, nedá se nic dělat. O medailích rozhoduje někdy i štěstí, které často přeje tomu, kdo má víc naježděno.

Slyšel jsem, že vám přibylo další tetování.

Jo, to je pravda, dlouhou dobu dokončuji svůj rukáv od ramene po zápěstí.

Máte tam samé biketrialové motivy?

Jsou tam věci, které se týkají mě, kterým nemusí každý rozumět, ale pro mě něco znamenají. Kromě různých součástí kola jako převodník, klika s pedálem a podobně tam mám i datum narození, karty s nápisy nebo třeba název Rideheads, což je skupina kámošů, se kterými jsem tady v Blansku s biketrialem začínal, a už budeme kamarádit snad napořád.

Nelimituje vás čerstvé tetování v tréninku?

Správně bych s tím neměl dva dny nic dělat, ale jdu trénovat, i když je to cítit, nijak to neřeším.

Na začátku roku dostáváte tradičně ocenění v anketách o nejlepší sportovce Blanenska, těší vás tyhle oficiální pocty nebo to vnímáte spíš jako formalitu?

Je fakt, že už dostávám ocenění asi deset let v kuse, ale mě těší, že mě pozvou. Ocenění si vážím vždycky, spolu s výsledky ze závodů je to odměna za tu celoroční tréninkovou dřinu. A mám velkou radost, že jsem dva roky dostal ocenění za sportovce, který nejlépe propaguje Blansko. Mě tady u nás spíš mrzí, když vidím, jak někdo říká, že trénuje pořád a přitom tomu v reálu věnuje mnohem míň času. Není trénování jako trénování, dost lidí si to neuvědomuje. Čím dál větší respekt mám před klukama, co třeba nemají takové výsledky, ale opravdu poctivě makají a je u nich vidět zlepšení.

Je něco, na co byste chtěl ještě upozornit?

Na to, že jsme natočili druhý díl All we together, což je takový projekt tří trialových jezdců, já jsem na kole, Martin Matějíček na motorce a Adam Gerža na jednokolce. Oba díly mají na internetu kolem padesáti tisíc zhlédnutí. Tentokrát jsme točili ve Westernovém městečku v Boskovicích a opravdu jsme se při tom vyřádili včetně stylových obleků, jsme tam za kovboje. Každý rok chceme s touto partičkou natočit jeden díl.