Jak dlouho jste pobyl ve Španělsku a co jste tam stihnul?

Letěl jsem tam 19. prosince, vrátil jsem se 5. ledna. Byl jsem pozvaný od vicemistra světa a kamaráda Raúla Gutiérreze na exhibiční závod, který se jel 26. prosince. Pomáhal jsem mu s organizací, pak jsem také ve Španělsku trochu posiloval a věnoval se i horolezectví.

Jak se vydařila exhibice?

Bylo to v hale a nevěděl jsem, o co půjde. Nakonec to byla největší show v mém životě. Vůbec jsem nečekal, že to bude taková pecka, jelo se na krásných překážkách, k tomu různé efekty, byly tam dva tisíce lidí, kteří nadšeně reagovali a tleskali.

Můžete popsat ten závod?

Byli jsme tam dva elitní jezdci, pak dva o něco slabší a jeden mladý a velice talentovaný kluk. Jela se kvalifikace a v ní sedm sekcí za sebou každý zvlášť. Komentoval to spíkr, moc jsem si to užil a vyzkoušel různé triky. Kvalifikaci jsem zajel stejně jako Raúl za nula. Do finále jsme postoupili tři, sekce se tam jely naopak, některé i dvakrát a na každou byla minuta.

Kdo vyhrál?

Vyhrál jsem já, zajel jsem to i ve finále bez ztráty bodu, Raúl měl pět bodů. Na vyhlášení byl i Dani Sordo, jeden z nejlepších řidičů rallye na světě a známá osobnost. Jeden den jsme s ním měli také benefiční exhibici na okruhu. Zkoušel skákat i na mém kole, zeptal jsem se ho, jestli se s ním můžu vyfotit, a on že ne, že by se radši vyfotil se mnou, že on není mistr světa, to mě odrovnalo…

Takže jste si tyhle akce užil…

To jo, připadal jsem si jako hvězda, dělali jsme rozhovory v rádiu i v televizi, vyšla pěkná dvoustrana v novinách. Taky jsem trénoval děti v Raúlově akademii, mají tam krásný trial park. Po závodech se se mnou chtělo fotit asi čtyři sta lidí, jenže jsem byl mokrý od šampaňského a docela jsem prochladl a začala mě bolet záda, takže jsem pak bohužel musel omezit trénink. Ještě teď to není dobré.

Jaké byly Vánoce ve Španělsku?

Já jsem vlastně slavil Vánoce třikrát. Ještě před odletem nejdřív se sestrou, která přijela z Itálie, pak s rodiči a ve Španělsku v rodině Raúla. Ten byl zrovna ten den v práci. Měli jsme na večeři mořské plody. Dárky si dávají až 6. ledna, takže jsem odjel právě včas.

To je špičkový biketrialista jako Gutiérrez pořád v práci?

On nechodí do práce zas tak často, ale teď mu to tak vyšlo, dělá asistenta lékařům v sanitce.

Vánoce asi prožívají jinak.

Je to jiné než u nás. Stejně tak silvestr každý tak neprožívá, třeba Raúl ho moc neřeší. Před půlnocí dají do mísy hrozny a posledních dvanáct sekund starého roku se pak každou sekundu po jedné kuličce jí, je to takový rituál.

Setkáváte se při výletech do Španělska i s Danielem Comasem, který suverénně ovládal světový biketrial před několika lety?

Dani Comas se tam měl taky objevit, ale nakonec nepřijel. Je to škoda, mohli jsme si zatrénovat. My se vídáme několikrát do roka, on jezdí na závody, ale už jen jako doprovod.

Máte tušení, proč toho nechal, když byl nejlepší?

Možná právě proto, odešel v nejlepším. On pořád trénuje, jezdí exhibice, ale závody už ne. Má rodinu, asi už ho to tolik nenaplňovalo, věnuje se víc byznysu. A ono je to náročné, udržet se ve vrcholné formě, je potřeba pořád makat naplno.

Jaký byl návrat z jihu do české zimy?

Já jsem věděl, že je tady sníh, ale stejně to byl šok. Trochu jsem se zděsil – silnice bílé, ran
vej namrzlá. Ale zase to byla taková příjemná zimní atmosféra.

Co vás teď čeká?

Určitě mě čeká zase posilovna, akorát ta příprava zatím není i díky tomu výletu do Španělska tak intenzívní jako vloni, z čehož mám docela špatný pocit. Do toho ta záda, takže ještě nemůžu naplno trénovat, snad se z toho brzo dostanu.