Níž už ten ostnatý drát dát nemohli, stěžuje si naoko Tereza Klimešová, když válí sudy po pokoseném poli a nad hlavou se jí míhají ostnaté dráty. Válení pod nimi je nejrychlejší způsob, jak překážku překonat. V tu chvíli jí do cíle bořetického extrémního závodu Spartan Race Super zbývá jen pár metrů. Mezi ženami vítězí s přehledem, v elitní vlně ji předběhli jen čtyři muži.

Více než třináctikilometrový běh s jedenadvaceti překážkami zvládá za osmdesát minut. Zablácená, s potrhanými kraťasy, ale živá, usměvavá a spokojená. Vítězný muž doběhl do cíle jen čtyři minuty před ní. Není to náhoda, mladá Pražanka má se závody Spartan Race bohaté zkušenosti. Vždyť se teprve před týdnem vrátila z USA, kde na mistrovství světa v těchto závodech skončila pátá.

Střední obtížnost

Extrémní překážkové klání Spartan Race hostí bořetické letiště pod Kraví Horou podruhé. Před rokem tam pořádali nejlehčí pětikilometrovou ze tří variant závodu, letos jde o druhou obtížnost. S přibývajícími kilometry běhu a překážkami ubylo závodníků, i tak se jich ale na startu schází skoro dva a půl tisíce.

Jeden z těch, kteří Klimešovou poráží, je čtyřiadvacetiletý Břeclavan Aleš Suský. Ten se již řadí mezi zkušené sparťany. Nejen tím, že dokončuje již čtvrtý závod, ale na krku se mu po doběhnutí houpá i trifecta – cenná medaile za dokončení všech tří obtížností závodů Spartan Race v jednom roce.

Když zjistil, že na startu není favorizovaný Slovák Petr Žiška, jeho naděje na medailové umístění se zvýšila. „Potřeboval jsem hlavně doběhnout do cíle, abych získal trifectu. Ze začátku jsem si dával pozor na nohy, hlavně při běhu z kopce, abych nepodklouzl a nevyvrtl si kotník. Za začátku jsem delší dobu vedl, překonal jsem každou překážku, na žádné jsem nemusel dělat třicet trestných angličáků. Tedy až na závěrečný hod oštěpem, ten mi nikdy nešel," směje se Suský s tím, že jen jednou trefil oštěpem konstrukci slaměného panáka. Spíš náhodou.

Suský, jinak břeclavský veslař, se na domácí trati v Bořeticích nepropadá níž než na páté místo. Překážky mu jdou lépe než běh a na konci se musí spokojit se třetím místem. Na vítěze ztrácí přibližně minutu.

Závodníky prověřuje přeskakování pneumatik a slaměných válců, brodění se v ledovém potoce, ručkování, otáčení obří pneumatiky, šplh po laně, po síti, nošení pytlů do kopce nebo skok přes oheň.

V cíli se shodují, že nejtěžší a nejpřekvapivější překážka je hned na úvod brodění se tamní svodnicí. „Barvu to mělo černou, vůni nevábnou, konzistence se snad ani vodě nepodobala. Všude rákosí, bahna po prsa, některým až po krk. Pravý adrenalin si užili ti, kterým v tom bahnitém potoku zůstala bota a museli se pro ni potápět," smál se olomoucký účastník Jaroslav Vojta, který stejně jako každý závodník nezná dopředu mapu ani délku trati. Vše poznává až při závodu.

Povedená premiéra

To Jaroslavu Chovancovou z Brna voda nezaskočí, počítala s ní. To spíš ručkování a šplh po laně, kde plní trestné angličáky – dřep s výskokem, klik a opět dřep s výskokem. Se svým týmem i přesto dobíhá do cíle první v kategorii Open, z družstva zvládá závod nejrychleji a mezi ženami končí s časem těsně pod dvě hodiny dvanáctá. „Šla jsem to s kamarády poprvé v týmu kvůli levnějšímu startovnému. Ambice jsme neměli žádné, snad i proto to dopadlo nad očekávání dobře. I to mě nalákalo na další ročníky a třeba i větší obtížnosti závodů. To už ale chce pravidelnější trénink," tuší bývalá atletka.

Závody pod Kraví Horou, jeden z dvanácti letošních podniků Spartan Race, nakonec navštíví kolem deseti tisíc závodníků, kteří kromě hlavního klání sledují také překážkový závod pro děti, soutěž v obracení obří pneumatiky, trénink cross-fitu nebo posilování pod širým nebem.