Jste spokojený s poslední sezonou?

Ta byla super a nejlepší byl její vrchol. Mistrovství světa BIU bylo tentokrát v České republice, v Kramolíně. Jelo se na dva závody a super bylo, že se účastnil mistr světa UCI Nicolas Vallée z Francie. Průběh vůbec nebyl jednoduchý, nakonec rozhodovala až poslední sekce z celkových dvaceti. Čtyři sekce před koncem jsem spadnul, museli mě šít a nevypadalo to se mnou vůbec dobře. Pak jsem si ale řekl, že to nějak dopadne, že už toho mám za sebou dost a šel jsem hned zpátky na trať. I když jsme se první tři přetahovali, tak se mi nakonec povedlo vyhrát. Měl jsem z toho fakt obrovskou radost i když první titul to nepřekoná.

Podle Instagramu to vypadá, že váš život je jen kolo.

Nejsem úplně typ, co by se fotil u zrcadla, co právě snědl, nebo u jaké památky jsem zrovna byl. Na Instagramu mám fanoušky, které zajímá moje ježdění, tak tam dávám fotky z kola. Ale můj život je mnohem plnější. Mám dost volného času na jiné aktivity mimo kolo, třeba jít ven s kamarády. Taky si říkám, že by bylo fajn si někoho najít na vážnější vztah.

Jak se vás dotýká, co se děje v souvislosti s pandemií koronaviru u nás i ve světě?

Přišlo to strašně rychle, nikdo to nečekal. Dynamika vývoje je neuvěřitelná, člověk neví, co bude druhý den. Ze začátku jsem to jako spousta lidí trošku zlehčoval, jak už ale negativních zpráv začalo přibývat, uvědomil jsem si, že je to všechno mnohem vážnější. Snažím se mít trošku odstup, nemít z toho všeho deprese.

Jak uzpůsobujete trénink?

Nemůžu do posilovny a dalších sportovní zařízení, tak to řeším tak, že se zašiju s kolem do lesa, abych nebyl vůbec mezi lidmi. Mám prostě strach a není mi to vůbec příjemné. Musím teď změnit svoje denní rituály, žádné kávičky v restauraci před tréninkem, nebo po něm zase občas něco dobrého. Teď odjedu, co mám naplánováno, a jediné co můžu, je jít domů.

Ovlivní vás to i jinak?

Určitě, je to velmi znát třeba na exhibicích, už mi zrušili pár nejbližších akcí v dubnu, třeba Army den v Praze. Loni jsem tam měl exhibici a pak seděl s Ester Ledeckou a podepisovali jsme se. Těšil jsem se, že tam zase potkám naše top sportovce. Pak mám nasmlouváno spoustu akcí v květnu a vůbec nevím, jak to bude, asi bude všechno zrušené.

A co závody?

Asi jako ve všech sportech. První menší závody v České republice v hale teď v březnu samozřejmě nebudou, další u nás se zatím neřeší, ale budou asi taky zrušené. Co se týče mezinárodních závodů, začínají v červnu a měly by se jet až do listopadu. Uvidí se, co z toho bude, zatím žádné zprávy o zrušení nemám.

Máte starost o vaše nejbližší?

Mám sestru, co žije v Itálii, pracuje tam pro pražskou firmu a je to tam hodně drsné. Před třemi týdny byla nemocná, ale naštěstí to bylo jen běžné nachlazení. Má home office, skoro vůbec nevychází z domu, pokud chce ven, musí mít nějaký doklad o tom, kam jde a proč. Jinak mám velký strach o tátu, přece jen je to riziková skupina.

Máte spoustu známých ve Španělsku či dalších zemích, kde je aktuálně situace kolem koronavirové nákazy horší než v České republice. Máte od nich nějaké zprávy?

Jsem s nimi v kontaktu, dokonce jsem měl před čtrnácti dny letět trénovat do Španělska. To ještě nebyla situace tak úplně dramatická, kamarád mě lákal, ať dorazím. Nakonec jsem byl rád, že jsem si letenky nekoupil. Teď je i on ze situace u nich špatný, přes všechny zákazy se nemohou pořádně připravovat na sezonu. Byl jsem ve Španělsku v únoru, to byl ještě virus jen v Číně, nikdo vůbec neřešil, že mohou být nějací nakažení i v Evropě. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel, jestli jet, nebo nejet. Buď jsem mohl trénovat u nás na trialovém kole, nebo absolvovat pohodové ježdění se street trialisty z celé Evropy v Barceloně.

Nakonec jste vyrazil.

Zpětně jsem strašně rád, že jsem to absolvoval, skvěle jsme si zajezdili a nikdo neví, za jak dlouho se teď člověk někam dostane. Aspoň vidíme, jak jsme si žili dobře. Až se něco stane, tak si člověk uvědomí, jaké to je, když nikam nemůže a před tím mohl vyrazit kamkoli, kdykoli.

Kdy myslíte, že tohle všechno přejde?

Je potřeba být pozitivní, ale pod tlakem těch zpráv všude okolo je to těžké. Vypadá to, že to bude asi ještě na dlouho a může se i naplnit černý scénář, že třeba budeme zavření doma až do listopadu.

Pokud to tak bude, čím budete trávit čas?

I když je to pro mě jinak jen okrajová záležitost, jsem přece jen hlavně sportovec, takže se nyní zaměřím na YouTube, budu natáčet videa. S jednou brněnskou firmou chci natočit velký video projekt, ale vůbec nevím, jestli se to uskuteční. A musím se přiznat, že trošku závidím lidem, kteří mohou chodit normálně do práce. Živím se sportem a pokud ten nebude, mohu mít problém se sponzory a pokud k tomu nebudu zván na komerční akce, exhibice a další, bude to mít na mě velký finanční dopad. Ale vím, že to nejsem jenom já, jsou v tom další sportovci, zpěváci, herci a další.

A pokud bude nařízený zákaz vycházení?

Částečně se můžu připravovat doma, nějaká cvičení a tak, ale je to jen malá část. Pokud by aspoň bylo povolené chodit do práce, je moje práce ježdění na kole. Bydlím kousek od lesa, tak bych prostě jen přejel a jezdil tam sám. Jinak samozřejmě budu respektovat případný zákaz a prostě budu doma.

TOMÁŠ SRNSKÝ