Členem baseballového klubu Olympia Blansko je David už od páté třídy. Začínal v týmu mladších žáků, s nimiž se zúčastnil mistrovství republiky. Letos patří mezi juniory. Kvůli malému počtu členů v týmu hraje mladík často také za muže. Výkonem se o tři roky starším baseballistům hravě vyrovná.

Ke sportu měl David vždy blízko. V dětství se několik let věnoval fotbalu, baseball ale dostal přednost. Poprvé se s ním setkal na základní škole. „V Blansku byl baseball obrovským hitem a hráli ho skoro všichni mí spolužáci. Když jsem uslyšel o náboru, neváhal jsem ani vteřinu," vzpomíná na své začátky. Handicap pro něj nikdy nebyl překážkou.

Těžké začátky

S chybějícím předloktím se David narodil. Jako malý si podle svých slov představoval, že bude mít robotickou ruku. Za osmnáct let se ale se svým handicapem sžil. „Nepřipadám si nijak méněcenně. Hraji jako ostatní," tvrdí talentovaný sportovec. Svoje slova dokazuje při každém zápase. Nadhazuje, pálí i chytá. A vše na jedničku.

Začátky ale byly obtížné. V dětství byl mladík drobný a protihráči ho podceňovali. „Mysleli si, že jsem slabý článek týmu. Při jednom zápase brněnští Draci proto chtěli pálit hlavně na mě. První míček jsem tehdy chytil ze vzduchu a všechny plány jim překazil. Teď už si na mě nikdo netroufne," usmívá se baseballista i při vzpomínce. A dodává, že od ostatních hráčů naopak sklízí podporu.

close Blanenský baseballista David Farkaš v akci. zoom_in

Z každého úspěchu se raduje i Davidova rodina. Dříve ho maminka často přemlouvala, aby šel hrát do Brna, kde by jej čekala lepší budoucnost. O tom ale sportovec nikdy vážně neuvažoval. „Nabídek jsem měl hodně. Hlavně když jsem byl mladší. Nechtěl jsem ale opustit spoluhráče. Jsme totiž jedna velká rodina," popisuje hoch. Baseball je týmová hra a nikdo nesmí být sólista. „Když člověk něco podělá, zkazí výsledek celému týmu," dodává s úsměvem.

V týmu juniorů se potýkají s jiným problémem. S odchodem členů. Na zápasy je jich málo, nemůžou tudíž hrát. Jedním z hlavních důvodů jsou podle mladíka počítače. „Děti doma hrají hry, protože je to snazší než sportovat. Na tréninku se jim jednou nedaří a příště už raději nepřijdou," objasňuje.

Rychlejší než jiní

Davidovi počítačové hry nic neříkají. Místo toho, aby seděl doma, jde raději ven nebo do posilovny. Z blanenské obchodní akademie spěchá rovnou na trénink. Volno má jenom v pondělí. Třikrát týdně chodí na vlastní tréninky, zbylé dny připravuje tým starších kadetů. S trénováním začal baseballista letos na podzim. Ke svým svěřencům přistupuje jako k sobě rovným, což prý může být výhodou i velkou nevýhodou. „Nejsem o moc starší než kluci. Ze začátku mě proto při trénincích moc neposlouchali," vypráví. Trénink je podle něj ale to nejdůležitější. „Hraní baseballu není vůbec jednoduché. Vyžaduje rychlost, pevné svaly a hlavně hodně přemýšlení," dodává.

Pro něj je zásadní právě rychlost. Hráči běžně využívají obě ruce. V jedné mají rukavici a druhou hází míček. Pro Davida to znamená, že musí rukavici nejprve sundat a až potom hází. „Musím být zkrátka rychlejší než ostatní," shrnuje bezstarostně. Přestože mu druhá ruka při baseballe občas chybí, protézu nosit nechce. „Špatně se mi s ní hraje," dodává sportovec.

KRISTÝNA HLOUŠKOVÁ