Benešovští bikeři Nikola Hlubinková a Radim Kovář mají za sebou reprezentační premiéru. Před týdnem se na start závodu horských kol ve slovenských Dohňanech postavili na start v dresech českého národního týmu. Závod byl zařazen do kategorie UCII a reprezentační kouč Slavíček v něm testoval talentované bikery.

Právě v Dohňanech se za dva roky pojede mistrovství Evropy horských kol. A právě Hlubinková s Kovářem, kteří patří v kategorii kadetů k české špičce, jsou příslibem do budoucna. Za dva roky již budou jezdit mezi juniory.

Co pro vás znamená reprezentační tým a první závod v národním dresu?

Radim Kovář (RK): Je to ocenění naší práce. Pro mě osobně to znamená velkou motivaci do budoucna. Mělo by mě to nakopnout k další práci. Abych na sobě pořád tvrdě pracoval. Reprezentační dres mě láká.

Nikola Hlubinková (NH): Byl to super pocit, vědět že jedu za Českou republiku. Určitě bych si to chtěla v budoucnu zopakovat. Můj dres to v Dohňanech ale pořádně odskákal. Vracela jsem ho zablácený, od krve a roztrhlý. Tak snad mi ho ještě někdy dají. (smích)

Ve svém premiérové závodě se lvíčkem na prsou dojel Radim osmý a Nikola druhá. Napoprvé je to solidní výsledek …

RK: Já jsem se závodem doslova protrápil. Vůbec mi to nejelo. Měl jsem strašně těžké nohy. Nebyl jsem schopný zvednout zadek ze sedla, prostě nic. Ještě jsem se asi úplně nedal do kupy po závodě v Okrouhlé, kde jsem si zranil nohu. Kdyby nás nepozval reprezentační kouč Slavíček, tak bych do Dohňan nejel a raději doléčil zranění.

NH: Na závod určitě nebudu vzpomínat moc ráda. Po startu jsem se dostala do čela, ale pak jsem měla kolizi. Trať mi zablokoval jeden z pomalejších jezdců a já šla k zemi. Dost jsem se narazila. Pochroumalo se také kolo, hlavně přehazovačka začala zlobit. Přesto jsem jela dál, bohužel se mi v závěru namotala do přehazovačky na malá kolečka tráva, celé se to seklo, kolo přestalo jet. Musela jsem ze sedla, závod dobíhala a bylo po nadějích na vítězství. Byl to jeden z nejhorších závodů, jaký jsem kdy jela. Nepříjemný pád, rozbité kolo a do cíle po svých.

Dohňany vás stály určitě hodně sil, navíc jste den předtím oba ještě jeli Český pohár. Jak se cítíte před dalším závodem?

RK: Rozřízlé lýtko je zhojené, osm stehů mi doktoři vytáhli minulý týden. Od té doby už opět trénuji, ale jak říkám, asi týdenní výpadek je znát. Naštěstí nejbližší důležité závody jsou až v polovině července, tak snad ztrátu v tréninku stihnu dohnat. Poslední červnový víkend pojedu určitě v Novém Městě na Moravě závody Merida Bike Vysočina.

NH: Po pádu v Dohňanech jsem si pořádně narazila sval. Nejdříve měl doktor podezření i na jeho poranění, ale otok se rychle vstřebává a zdá se, že šlo opravdu jen o naraženinu. Každým dnem je to lepší, ale Merida bike Vysočinu v Novém Městě ještě radši vynechám. Ostrý závod zase pojedu asi až zkraje července, a to Pohár Drahanské vrchoviny v Březové.

PETR KOUDELKA