Biker Fojtík dojel na Sahaře senzačně druhý

Ten se jel nedávno v Maroku a ve startovním poli tři sta padesáti závodníků se blýskli i dva Češi. Marin Horák a Ondřej Fojtík. Zatímco Horák dojel na vynikajícím pátém místě, Fojtík jezdící za tým Volvo Auto Hase, skončil při svém prvním startu senzačně druhý. S jedenáctimi­nutovou ztrátou na trojnásobného vítěze Vuelty Španěla Roberta Herase Hernándeze. „Po závodě jsem byl dost vyčerpaný, ale na druhou stranu to byl pro mě neskutečný zážitek. Uvidíme, jestli se sem příští rok vrátím a Herasovi oplatím porážku,“ řekl biker, který s cyklistikou začínal v oddíle TJ Sokol Blansko.

Závod Nissan Titan Desert patří mezi nejtěžším na světě, jak ses na něj připravoval?
Že pojedu, bylo jasné asi měsíc dopředu. Byl jsem zrovna na soustředění ve Španělsku. Chtěl jsem jezdit dobře hned zkraje sezony a přípravu jsem tomu podřídil. Trénoval jsem intenzivněji. Závod v Maroku byl pro mě velkou neznámou, ale přece jen už mám něco najeto a na podniky tohoto typu jsem připravený dobře. Vím, co od nich můžu čekat. Jen jsem letos vyladil formu o trošku dřív. (úsměv)

Povolení startu od rodiny jsi dostal bez problémů?
Rodina už si zvykla. Několikrát jsem jel Crocodile Trophy v Austrálii a to je nebezpečnější závod. Jezdci tam v divočině riskují o dost víc.

Nezjišťoval jsi informace od českých bikerů, co už v Maroku jeli?
Volal jsem Honzovi Kopkovi, který už tam jel. Poradil mi, co vzít sebou a na co si dát pozor. Spíš takové detaily a neobvyklosti.

Na závod v Maroku se vypravila řada cyklistů zvučných jmen. Namátkou Roberto Heras Hernández, trojnásobný vítěz španělské Vuelty. Další špičkový silniční cyklista Laurent Jalabert nebo biková legenda Trinker Juarez. Věřil jsi, že v této elitní společnosti můžeš obstát?
Do Maroka jsem jel úplně bez nervů a nějakého stresu. Nebyl jsem pod tlakem, že musím zajet super výsledek za každou cenu. Chtěl jsem si užít neznámý závod v poušti. To mě lákalo. A samozřejmě se v pořádku vrátit domů. Za sebou už mám řadu tvrdých závodů v Austrálii a Itálii, takže z trati jsem obavy neměl.

Nissan Titan Desert měl pět etap, ve kterých jste zdolali skoro pět set kilometrů. Od začátku se jelo hodně ostře …
To ano. Jelo se opravdu svižně hned od prvního dne. Ale mně to nevadilo. Začátek bikové sezony se mi totiž povedl a já jel ve velké pohodě. Letos jsem byl hned zkraje sezony ve formě. Podařilo se mi na kvalitně obsazených závodech dojíždět vepředu. No a v Maroku mi to taky jelo více než slušně.

Kdybys mohl srovnat závod v Maroku a australskou Crocodile Trophy. Co je podle tvého těžší závod?
Marocký etepák byl náročnější co se týká tratě a tempa. Vedro, šutry, písek. To vše je v Austrálii sice také, ale v Maroku se závodilo jen pět dní, takže se jelo rychleji, víc se nastupovalo a závodilo. Přece jen v Austrálii se jede deset dní a z toho má člověk větší respekt a více si rozloží síly. Na druhou stranu mi závod Nissan Titan Desert přišel mnohem víc rozmanitější. Po pár hodinách se člověk ocitl v úplně jiném světě. Spojení pouště a hor mě fascinovalo. Prostě exotika.

Měl jsi v závodě nějakou krizi nebo moment, kdy jsi byl na dně?
Krizi jsem vyloženě neměl. Snad jen ve třetí etapě, ve které mi Heras ujel. Byl prostě lepší. Nastoupil v kopcích a já se ho neudržel. Ta etapa byla nejnáročnější. Do cíle jsem se taktak doplazil. To jsem byl hodně prošitej.

Po prvních dvou etapách jsi vedl. Právě ve třetí etapě nastoupil Heras. Dal se jeho náskok v posledních dvou etapách smazat?
Myslím, že ano. Ale on měl výhodu, že znal trať a věděl, co si kde může dovolit. Zatímco já jel naslepo. Heras zajel takticky dobře. Tak jak byl zvyklý ze silnice. Vezl se v háku a na ve vedoucí skupince moc nepracoval. První dva dny se jen vezl a dělal, že nemůže. Pak dvakrát zaútočil v kopcích a vytvořil si rozhodující náskok. Ale k poražení podle mě byl.

V cíli druhé etapy, kdy dojel se ztrátou za tebou ti prý v cíli nepodal ruku …
To nafoukli novináři. Já stál v cíli a on kolem mě projel. O chvíli později jsem ho potkal při cestě do sprch a normálně mi pogratuloval.

Závod se jel v poušti a v nehostinné krajině. Jaké jste měli zázemí?
Zázemí bylo výborné. Spali jsme sice ve stanech, ale bylo o nás dobře postaráno. Servis byl na úrovni. Nemohl jsem si stěžovat. Třeba v Austrálii to byla jiná divočina. Podmínky byly hodně bojové.

Ve startovní poli jela spousta Španělů. Spolupracovali nějak spolu? Měli tak výhodu oproti ostatním?
Při bikových závodech tohoto typu se jen málokdy dá nějak hromadně týmově pracovat. Většinou se jelo na čele v pěti šesti lidech a každý jel více méně na sebe. To samé platilo o mě a Martinovi Horákovi. Sice jsme během závodu spolupracovali, ale zároveň jsme byli soupeři.

Po dojezdu ti do řeči moc nebylo. Únava z náročného závodu byla velká. Říkal jsi že máš za sebou „saharské peklo“. Zvažuješ, že se do Maroka příští rok vrátíš?
Závod byl hodně tvrdý, ale budu se opakovat. Zážitek do byl super. Projet Saharou, vyjet s kolem na Atlas, vidíš zasněžené hory. Paráda. Teď je ještě brzo něco plánovat, ale kdybych měl možnost zde startovat i příští rok, tak bych nabídku asi přijal.

Druhé místo na Nissan Titan Dezert je super výsledek …
Jsem spokojený. Tento úspěch řadím hodně vysoko. I když vítězství v Crocodile Trophy 2008 je asi víc.

Sezonu jsi rozjel báječně. Co tě čeká v příštích dnech?
Za čtrnáct dní jedu na česko-polský etapák do Beskyd. Bude to kvalitně obsazený závod. Doufám, že se po Maroku dám do kupy a zajedu slušně. Zatím jsem dost unavený. Pak budou Pražské schody a mistrovství republiky v maratonu, klasika Drásal a další závody. Jestli se moc nezruším na etapáku v Beskydech mohl by i tam dojet vepředu.