Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Chtěla jsem být žokejka. Měli jsme koně a trávila jsem u nich hodně času. Pak jsem ale kolem nich stejně běhala v kruhové jízdárně pořád dokola. Rodičům doporučovali, aby mě dali na atletiku. Přece jen je to také bezpečnější sport než ježdění na koních.

Zdědila jste vlohy ke sportu po někom?

Rodiče nikdy vrcholově nesportovali, atletice se na slušné úrovni věnovaly teta a babička.

Jak jste začínala s atletikou?

První seznámení bylo v první třídě na Základní škole v Doubravici. Od druhé třídy jsme začala chodit do ASK Blansko k panu Kazdovi, kde jsem byla tak dva až tři roky. Pak jsem přešla k panu Ošlejškovi, který mě vedl snad pět let.

Jste velmi mladá, ale atletice se věnujete skoro už deset let…

Běhám na svůj věk už hodně dlouho. Jsme ráda, že ze začátku pan Kazda dělal atletiku zábavnou formou a jako dítě mě to velmi bavilo. Pan Ošlejšek mě pak přivedl do světa závodů.

Kdo vás trénuje nyní?

Nyní mě vede Jiří Sequent, který má za sebou taková jména jako Jakub Holuša nebo Lenka Masná. Také jsem začala závodit za Olymp Brno. Mohu běhat extraligu, nasbírat spoustu dalších zkušeností a srovnávat se s těmi nejlepšími. Ale mrzí mě to. Blanenskou atletiku mám moc ráda.

Je v pohodě, že je váš trenér muž?

No, nevím. (smích) Nemám žádné srovnání. Vždy mě trénovali muži. Myslím, že na pohlaví až tak nezáleží. Každý trenér je jiný a spíš záleží na přístupu.

Mohla byste žít bez sportu?

Bez sportu bych asi nedokázala existovat. Kdybych nedělala atletiku, určitě bych zkoušela nějaký jiný sport, prostě bez pohybu to nejde.

Pavla Štoudková
věk: 17 let
závodí od: 8 let
klub: AK Olymp Brno
trenér: Jiří Sequent
úspěchy:
10x titul mistryně České republiky v mládežnických kategoriích
2x bronz na mistrovství České republiky žen
držitelka národního rekordu do 18 let v běhu na 800 metrů

Porovnejte svůj život s tím, jak žijí vaši vrstevníci.

Asi nemám tolik času jak moji vrstevníci. U mě je to kolotoč škola, trénink. Když máme soustředění, chybím i ve škole. Když mám ale čas, tak se snažím být se svými kamarády.

Jak jste na tom se sociálními sítěmi?

Mám Facebook i Instagram, oboje spíš pro zábavu. Instagram mám hlavně běžecký. Ráda beru Instagram jako inspiraci, dívám se, co zrovna dělají moji oblíbení sportovci.

Máte nějaké vzory?

Sleduji hodně atletů ze současnosti, největším vzorem je ale určitě Jarmila Kratochvílová. Její výkony byly opravdu neskutečné a v České republice se jejím časům nikdo ani nepřiblížil.

Co obyčejné starosti, nákupy a tak. Víte třeba, kolik stojí litr mléka?

Jasně, chodím nakupovat s rodiči, mléko stojí kolem patnácti korun. Když jsme byli nedávno v zahraničí, tak jsem chodila nakupovat sama a mám tak možnost srovnání jak v cenách, tak v kvalitě.

Čeho se bojíte v životě?

Mám strach z výšek. Jinak nerada prohrávám (smích), takže se bojím prohry.

Co jste ochotná obětovat pro úspěch?

Je to něco za něco. Jako každý sportovec musím obětovat svůj volný čas i za cenu, že třeba bude méně času na kamarády, což mě ale mrzí. Na druhou stranu mi sport hodně dává, spoustu nových lidí jsem poznala díky atletice. Podívám se do jiných zemí, třeba jsem byla v Ázerbájdžánu na Evropském olympijském festivalu mládeže.

Co je na běhání nejtěžší?

Myslím, že je to hlava.

Jaký závod byl nejtěžší?

To nedokážu říct, myslím že opravdu těžké závody mě teprve čekají.

Jaký máte poměr závodů ve své věkové kategorii a v kategorii dospělých?

Většinu závodů již absolvuji s dospělými. Ve své kategorii se účastním mistrovství republiky.

Jaký je váš největší úspěch?

Víc než umístění si vážím některých výkonů, třeba na 800 nebo 1500 metrů.

Kdo je vaše největší konkurentka?

Jsem ráda, že nejsem ve stejné věkové kategorii jako Barča Malíková.

V den závodu máte nějaké rituály?

Potřebuji mít hlavně klid, nikam nespěchat. Jako takový talisman jsem měla dřív podkolenky. Bez nich jsem prostě neběžela. Pak jsem je ale jednou na důležitý závod zapomněla a i bez nich jsem si zaběhla osobní rekord. Takže už se i bez nich občas obejdu.

Řešíte nějak stravu?

Jím docela normálně. Nejraději mám těstoviny, lososa a všechno, co navaří táta.

Jak se máte teď?

Hodně jsme teď odmakali na soustředění v Itálii. Uvidíme, co nám přinese sezona a jestli budeme vůbec závodit.

Co mělo soustředění za cíl?

Plánovali jsme před novou sezonou naběhat co nejvíc kilometrů.

Co si myslíte o současné pandemii koronaviru?

Vnímám to jako každý běžný člověk. Snažím se dodržovat opatření tak, abych se nedostala do karantény, což by znamenalo, že nemohu trénovat.

Jaké důležité závody vás nyní čekají?

Měla jsem jet na mistrovství republiky v krosu, ale jestli bude, to zatím nevíme. Kvalifikovala jsem se na mistrovství Evropy v Itálii, ale kvůli pandemii je přeložené.

Specializujete se na halu, ovál nebo kros?

Ne, běhám úplně všechno.

A délku trati?

Dřív jsem běhala všechno od 60 metrů až po 1500 metrů, nyní se s trenérem Jiřím Sequentem začínám specializovat na střední tratě. Kratší tratě do 200 metrů nejsou úplně moje.

Co dlouhé tratě, pět a deset kilometrů?

Tyto vzdálenosti běhám v přípravě, třeba na Brněnském běžeckém poháru. Jestli ale bude, to zatím nevíme. A musím říct, že mi to vadí, protože mám tyhle běhy hodně ráda. Je to něco jiného než na dráze, pro mě spíš odpočinek, hlavně pro hlavu. Moc mě baví.

Dá se atletikou živit?

Atletikou to jde velice těžce, to by člověk musel být třeba Bolt. Spíš si myslím, že to nejde, hlavně z dlouhodobého hlediska. Dokud je sportovec aktivní ještě možná ano, ale pak je to asi těžké.

Jak to máte s financemi nyní?

Mám podporu od klubu a také od rodičů, to je hodně důležité. Bez nich by to nešlo.

Co chcete v atletice dokázat?

V osmi letech jsem si řekla, že překonám rekord Jarmily Kratochvílové. Za tím si jdu a chci zjistit, kde mám své limity a kde končí moje hranice úspěchů.

TOMÁŠ SRNSKÝ