Jsou ve vašem klubu nyní tréninky?

Jiří: Záleží na nařízeních vlády, která se pořád mění. Pokud to stav umožňuje, trénujeme za dodržení hygienických předpisů, tedy v rouškách. Ale nikoho do ničeho nenutíme, přece jen je situace obecně zvláštní.

V soutěžích stolního tenisu je odehráno jen pár kol. Myslíte, že se soutěže dohrají?

Jiří: Můj osobní tip je, že ne. Nejvíc je mi líto mládežnických kategorií, které trénují opravdu hodně a pak to nemohou zúročit. Třeba můj syn již ani nechce trénovat, nemá žádný cíl, který by ho motivoval, chybí dlouhodobé soutěže, které vrcholily mistrovstvím republiky.

Může při tak dlouhé pauze někdo skončit?

Aleš: Nějaké takové náznaky v první vlně pandemie jsme zejména u dětí zaznamenali. Opět je to o motivaci, není o co hrát. Naštěstí zafungovala dětská parta, v létě jsme jeli na soustředění a tohle jsme překonali.

A pokud by se přece jen dohrávalo?

Jiří: Tak to nebude spravedlivé, určitě se nestihnou odehrát do konce sezony, která končívá v dubnu, všechny zápasy, takže se musí hledat jiný formát. Možná se bude hrát jednokolově, uvidíme, co svaz vymyslí. Doufáme, že se ale nebudou soutěže hrát v rouškách, to si nedokážeme představit.

Je zájem o stolní tenis v Blansku?

Jiří: Máme hráče od šesti do sedmdesáti let. Kapacitně jsme plní, což je osmdesát pět členů klubu. Herna, kterou máme, je plná až po strop.

Je druhá liga mužů v současnosti maximum?

Aleš: Odráží to aktuální stav. Na víc momentálně nemáme, jak kvalitou hráčů, zázemím, tak také například pokrýváním nákladů na vyšší soutěž.

Co posilování mužstva externími hráči?

Jiří: I kdybychom měli dostatek financí, nechceme jít cestou nákupů cizích kvalitních hráčů. Chceme jít sice složitější, ale podle nás správnou cestou, což je výchova vlastních hráčů.

Jak je na tom ženské družstvo?

Jiří: Hraje první ligu, již dlouho. Pod palcem jej má Veronika Ševčíková. Žen ale moc není.

Jaká je podpora klubu od města?

Jiří: Blansko nás podporuje, pomáhá nám s platbami za pronájem haly.

A další dotace?

Jiří: Sezonu máme finančně pokrytou v podstatě hlavně dotacemi. Jsme rádi, je to určitě lepší model, než být finančně závislí na sponzorských darech například od firem. Dva tři roky zpět jsme měli velmi dobrou dotaci z kraje. Jinak čerpáme pravidelně dotace z Národní sportovní agentury a Asociace stolního tenisu.

Daří se vám udržet talenty?

Jiří: Příliš ne, jakmile dosáhnou v mládežnických kategoriích určité úrovně, tak odcházejí. V Blansku zatím nemohou dostat takové zázemí a časový prostor na trénink, které by je připravily na špičkový stolní tenis.

Máte problém naplnit mládežnické kategorie?

Jiří: Jsou to takové vlny, ale aktuálně problémy v tomto směru nemáme.

Jaký je tedy největší problém stolního tenisu v Blansku?

Jiří: Určitě jsou to dvě věci. První je kapacita a kvalita haly, druhá je trenér. Náš sen je nová hala, ideálně jako přístavba nějaké velké haly. Nám by stačil menší prostor a velkou halu bychom využívali na turnaje, jak to mají v Hodoníně nebo Hustopečích.

Jak vidíte budoucnost blanenského stolního tenisu?

Aleš: Priorita je mládež. Pro rozvoj těchto věkových kategorií potřebujeme, aby mladý hráč měl kvalitní trenérské vedení.

Jak takový trenér vypadá?

Jiří: Ideální by bylo mít trenéra na plný úvazek. Mohlo by se trénovat i dopoledne, určitě by také přišly nové nápady a vize i nějaký posun. Pak lze rozvíjet talenty a nemám o stolní tenis v Blansku strach.

Kolik vám stolní tenis zabere volného času?

Jiří: Třikrát týdně chodíme na trénink dětí, dvakrát týdně trénujeme jako hráči a o víkendu jsme na turnajích. V podstatě jsme denně v hale.

TOMÁŠ SRNSKÝ