Tuhle partičku vodních vlků spíš zajímá jak nejlépe vyšperkovat svůj rádiem řízený model lodě, aby byl rychlejší než soupeřův, či jaký materiál bude na jeho stavbu nejvhodnější.
„K lodnímu modelářství jsem se dostal přes vystřihovánky papírových modelů. Vycházely v časopisu ABC,“ říká Vladimír Šmíd z Blanska.
„Původně jsem lepil baráčky, auta a další. Jenže pak mne začaly bavit lodě a u nich jsem už zůstal,“ vzpomíná na své modelářské začátky Šmíd, jehož prvním modelem byla půlmetrová maketa neřízené lodě.
„Koupil jsem si překližku a podle plánku začal stavět. Loď se jmenovala Perla a byla to opravdu „perla“. Někde se stala chyba a můj první model se mi povedlo postavit nějak nakřivo. Byl však plně funkční,“ vybavuje si s úsměvem Šmíd, který se za nedlouho přihlásil do modelářského kroužku. Bylo mu tehdy devět let.
„Ze začátku mě velmi bavilo studovat nové postupy při výrobě modelu a taky závodit. Teď už závody beru spíše jako takové setkání „bláznů“, kteří mají společného koníčka,“ podotýká pětadvacetiletý Šmíd, kterého domovskou vodou je blanenská přehrada Palava, na jejímž dně spočívá jeden z jeho modelů.
„Při závodech došlo ke kolizi mého a soupeřova modelu. Moje loď se po chvíli naklonila na bok a poté se začala potápět. Bohužel byl říjen a já se zrovna vrátil ze školy. Na sobě oblek. Takže jsem jenom sledoval je jde ke dnu,“ líčí modelář konec jedné ze svých lodí.
Blanenská přehrada jakoby by modelářům nepřála. Před lety zde pes aportoval jednu loď na hladině. A ne ledajakou. Byla to loď, která svému majiteli pomohla vybojovat titul mistra světa.
Šmídovi záliba v modelařině vydržela i při vysokoškolském studiu. „Pořád mne to baví. Studovat plánky. Vyřezávat jednotlivé díly z překližky. Brousit. Tmelit. Poté ladit motor. Stavět lodě z plastových stavebnic mne neláká,“ říká Šmíd, který by co nejdříve chtěl dokončit práci na lodi Venus. „Už ji stavím s dlouhými přestávkami šest let. Tak uvidíme, kdy půjde na vodu. Snad už příští rok,“ uzavírá s úsměvem blanenský modelář.