V rámci projektu basketbalového BBK IVes Brno. Po roce práce se vykrystalizovala tři družstva basketbalistů. Ročníků 94, 95-96, 96 a mladších.
„Obě blanenská družstva mužů hrající krajský přebor stárnou. Nikdo jim nedýchá na záda. Chybí propojení mezi mládežnickými složkami. Bylo by dobré, tohle změnit. Vytvořit základnu vlastních hráčů a odchovanců a pokusit se o renesanci blanenské mužské košíkové,“ říká trenér začínajících basketbalistů Josef Nečas. Sám bývalý ligový basketbalista. „Zájem dětí je poměrně velký. Také rodiče se nám snaží vyjít maximálně vstříc. Čeká nás však dlouhá cesta,“ doplnil Nečase Pavel Němec, další z mužů, kteří dohlíží na blanenský basketbalový potěr.


Máte za sebou téměř rok práce. Tři družstva, přes třicet mladých basketbalistů. Budete už letos hrát nějakou soutěž?
Josef Nečas (J.N.): Přihlásili jsme všechny tři týmy. U14, mladší žáky a minižáky. Na podzim budou hrát oblastní soutěže. V prvním roce nemůžeme samozřejmě očekávat žádné závratné úspěchy. Vždyť kluci v U14 trénují pouze rok a konkurence je o nějaké dva tři roky vepředu.
Pavel Němec (P. N.): U starších kluků to chvíli potrvá, než se dostanou na úroveň hráčů z tradičních basketbalových líhní. Ale mladší žáci už by letos mohli soupeřům konkurovat.


V čem vám pomáhá spojení s basketbalovým BBK IVes Brno?
J. N.: Pominu-li materiální a finanční zabezpečení, které BBK z velké části zajišťuje, tak je to především obrovská příležitost pro samotné hráče. V rámci tohohle basketbalového projektu BBK jsou v regionu různé satelity, které se specializují na práci s mládeži. Podolí, Brno- Černovice. Nejlepší hráči z těchto družstev se mohou propracovat až do nejvyšší české mládežnické soutěže. A to je výzva. Samozřejmě je velká šance vytvořit solidní členskou základu přímo tady v Blansku. S následnou návazností na družstva dospělých. Velice dobře spolupracujeme také s ASK Blansko. Zájem o basketbal je.
P.N: Ale je předčasné hned mluvit o nejvyšších soutěžích. Jsme teprve na začátku. Čeká nás spousta práce.


Kolikrát týdně trénujete?
J. N.: Třikrát týdně po hodině a půl. Navíc jeden den mají hráči individuální trénink.


Váš dlouhodobý cíl?
J. N.: Dotáhnout tuto novou generaci hráčů až do dorostu. Dali jsme si slovo. U těch nejstarších na to máme tři čtyři roky. Byl bych hrozně rád, kdyby se tady v Blansku podařilo navázat na stávající mužstva, která hrají v současnosti kraj. A když bude výkonnost, tak alespoň třetí nejvyšší soutěž. Ta by Blansku slušela. Obnovit mužský basketbal v Blansku z místní líhně.


Byl jsem na jednom zvašich tréninků a viděl několik rodičů přihlížet. Jak funguje spolupráce s nimi?
P.N.: Dost nás překvapil velký zájem z jejich strany. Musím říct, že nám hodně pomáhají. Kdo měl zájem, tak si vzal na starost dobrovolně nějakou práci. Jeden shání sponzory, další pomáhá při sjednávání přípravných zápasů nebo spravuje internetové stránky. Je to fajn. Tvoří se zde tým lidí, které basket baví.
J. N.: Motto tohoto basketbalového projektu zní: „Basketbal je naší jedinou drogou“. Chceme rodičům ukázat, že práce s mládeží prostřednictvím sportu má smysl.


Baví vás ta drezůra basketbalových „špuntů“?
J.N.: Musím přiznat, že mě více bavilo hrát. To jsem byl mladej (smích), ale tohle trénování má taky něco do sebe.
P.N.: Já jsem se k basketu vrátil zhruba po deseti letech. A zase jsem do toho spadl.