„Doufám, že se nám podaří znovu vytvořit tu úžasnou atmosféru," přeje si Bartošek. Se svým týmem pro to dělá maximum. Na webu mají kromě online startovní listiny, propozic a programu třeba i video z trati.

Vypadá to, že Boskovické běhy pojmete ještě velkolepěji než v minulých letech.

Zúročujeme ty zkušenosti, daří se nám to každý rok posouvat kousek dál.

Platí i návštěva Kateřiny Neumannové?

Je to domluveno na osobní úrovni, měla by do Boskovic přijet, pokud do toho nic neočekávaného nepřijde.

Teď už zbývá jen si pohlídat počasí…

Věřím, že bude krásně. Ale je fakt, že počasí a počet běžců nedokážeme předpovědět.

Na webu máte i video z hlavní trasy závodu. To není úplně běžné a ani jednoduché…

To je jedna z těch myšlenek, které se honí hlavou, a podaří se je zrealizovat. A není to ani technicky nedostupné, je to zase o vazbách a kontaktech na ty správné lidi.

Kolik už máte přihlášených běžců?

Ráno jsem se díval, a už jsme na osmi stovkách. Ta registrace je pořád možná, dáváme šanci i těm, kterým se povede v pohodě zaběhnout třeba brněnský půlmaraton a budou mít chuť ještě přijet k nám.

Nebojíte se, že bude nakonec víc běžců, než závod zvládne?

My jsme na to technicky připraveni, i když jich bude víc, a nepředpokládám, že by to za těch pár dnů skočilo třeba o pětistovku. Teď ještě jedeme naše běhy propagovat na půlmaraton do Pardubic a do Brna.

Čím si vysvětlujete zájem o běh, který ve světě i v České republice neustále narůstá? Na Blanensku závody už několikátý rok překonávají účastnické rekordy, s předstihem jsou vyprodané půlmaratony a dokonce i pražský maraton.

Já za tím vidím hlavně touhu lidí dělat něco pro sebe a v kolektivu. A běh je pořád aspoň ekonomicky nejdostupnější sport. Sám jsem nebyl běžec, a když jsem si zaběhl Běh za sedmizubým hřebenem, překonalo to moje představy. Když se známé ulice uzavřou pro auta a běží jimi spousta lidí, je to neopakovatelná atmosféra. Tu se nám díky divákům daří vytvořit každý rok i v cíli. Ty emoce se pak zvedají.

Když jsme u toho kolektivního běhání, jak je na tom vaše tréninková skupina?

Dobře. Co vím, tak všichni, i ti, co ji absolvují první rok, jsou přihlášeni do hlavního závodu. I tady se zájem zvyšuje.

Doprovodný kulturní program platí?

Ano, kulturní program platí, všechno, co je na stránkách. Ještě bych zmínil jeden důležitý projekt, a to sportování dětí. Ty mají své kategorie v Boskovicích a nově budou dětské běhy i v Blansku. Od těchto dvou akcí se odpíchneme a na podzim chceme rozjet spolu s partnery dvakrát týdně základní pohybovou průpravu. To by byl první stupeň. Pokud bude zájem, následoval by i druhý stupeň, gymnastika pro děti.

Za pár dní začínají Boskovické běhy, asi teď řešíte hlavně tuhle akci, přesto mě zajímá, v jaké fázi jsou přípravy na blanenský Půlmaraton Moravským krasem.

Organizační tým půlmaratonu už si zvykl na určitý pracovní režim, který se blíží v mnoha ohledech profesionálnímu. Na obou akcích pracujeme současně, v Blansku teď máme o padesát přihlášených víc než vloni touto dobou. Okamžitě po skončení Boskovických běhů práci směřujeme k Půlmaratonu Moravským krasem.

Za pár let vám obě akce vyrostly. Řekl bych, že to už nejde dělat při práci, máte to jako práci na plný úvazek?

Jsem rád, že to tak působí, ale není to tak. Ani jeden člověk to nemá jako hlavní zdroj příjmů. Je to výsledek nasazení celého týmu. To slovo profesionální může znít trochu zprofanovaně, ale ono to jinak dělat ani nejde, pokud chceme být úspěšní. Řešíme to tak, že jeden plný úvazek si rozdělí třeba tři lidé, kteří to dělají ve svém volném čase.

Byl jste se podívat na nejmasovějším českém závodě, na pražském půlmaratonu?

Ano, to souvisí s předchozí otázkou. Musíme jít s dobou, donutit se být tam, kde se to děje. Navštěvovat tyto akce patří k náplni mé práce. Spolu s ostatními pořadateli se navzájem inspirujeme a posouváme se dál.

Něco na závěr?

Opakuji to každý rok, ale musím poděkovat všem partnerům, kteří do toho s námi jdou, a bez kterých by to nešlo. Stejně tak všem lidem, kteří přijdou, bez nich bychom nevytvořili takovou atmosféru.