Čestmír Sekanina získal ocenění nejlepšího trenéra Boskovic a spolu se svými svěřenci byli vyhlášeni nejlepším kolektivem za loňský rok. Vzpírání se věnuje přes čtyřicet let.

Kdy jste se vzpíráním začal a kdo vás k němu přivedl?
Začal jsem v roce 1964, v šestnácti letech. Starší bratr vzpíral na vojenské akademii v Brně, ten s tím přišel do rodiny. Otec mě vedl spíš k práci, ale sportu fandil a trénovat nás pouštěl.

Kde jste začínal?
V Ostravě. Za komunistů musel někdo z rodiny, která měla nějakou polnost, do zemědělství. Já jsem šel na truc do Ostravy na hornické učiliště.
Sekanina je ve vzpěračských kruzích poměrně frekventované jméno. Kolik z vašich bratrů vzpíralo?
Bylo nás sedm bratrů, vzpírali jsme všichni až na jednoho.

To byl tedy černou ovcí rodiny…
Nebavilo ho to.

Kdo z vás byl nejlepší?
Nejlepší z bratrů byl ten nejmladší. Na vojně vzpíral za Duklu Trenčín.

Vzpíral jste někdy na vrcholové úrovni?
Brali jsme to spíš rekreačně. Navíc jsem dělal ještě hokej, zkoušel jsem i box nebo judo.

Vy jste tedy po učilišti pracoval na šachtě?
Ano.

Přitom jste vzpíral, to muselo být hodně náročné…
To bylo, ale v mládí člověk vydrží hodně. Navíc jsem tam byl jenom necelých osm let.

A celou dobu jste vzpíral?
Ano, a ještě jsem k tomu hrál hokej, což byla obrovská výhoda. Postoupili jsme s AZ Havířov do druhé ligy a do práce jsme šli třeba jen dvakrát v týdnu. Celý rok jsme jezdili do Opavy na led.

Jaký je váš největší úspěch ve vzpírání?
V Ostravě jsem byl jednou druhý na mistrovství republiky dorostenců, ale jak říkám, vrcholově jsem to nikdy nedělal.

Mrzí vás to?
Byla chyba, že jsem dělal víc sportů, a ne jeden pořádně. Zase u vrcholového sportu je nebezpečí, že si člověk zničí zdraví. Pokud není dobrý trenér, který dítě ohlídá, tak tělo dostává strašně zabrat.

Jak dlouho už se věnujete trénování?
Začal jsem trénovat někdy v sedmdesátých letech v JZD Vrchovina ve Žďárné. Tady v Boskovicích už to dělám dvacet let.

Celou tu dobu se věnujete mládeži nebo i mužům?
Ano, stále pracuji s mladými. Trénování dospělých stojí dvakrát tolik peněz a vzpěrači si to samozřejmě sami platit nebudou.

S žáky a juniory to váš oddíl finančně zvládá?
Zatím se nám daří jakž takž sehnat sponzory, protože to děláme na docela vysoké úrovni. Tady mají kluci výhodu, že dostanou zadarmo boty, dresy i speciální výživu. Ta je velice nákladná. Jde na to většina peněz od sponzorů. Nemáme také peníze na nákup kvalitních vzpěračů, musím si je tady sám vychovat.

Jaký byl váš největší trenérský úspěch?
Výborný byl Miroslav Šmeral, který se dostal v osmdesátých letech na univerziádu do Japonska a Milan Čížek, který byl na mistrovství světa juniorů. Ten dělal v kategorii do sto deseti kilogramů sto osmdesát nadhoz a sto čtyřicet trh. To mě dodnes mrzí, že jsem mohl mít mistra světa.

Proč to nevyšlo?
Tenkrát za mnou před mistrovstvím přišel plukovník Peterka s tím, že Milan narukuje ihned na vojnu, aby závody stihnul už jako člen Rudé Hvězdy Praha. A to byla zřejmě chyba. Na mistrovství totiž vyhrál jeho kolega z Rudé Hvězdy Hudeček a Milan skončil čtvrtý. Přitom před tím ho čtyři roky pravidelně porážel. Uškodila mu rychlá změna prostředí. Kdyby jel ode mě, věřím, že by ho porazil.

Prosadil se potom i v mužích?
On vzpíral ještě dlouho, ale jako reprezentant trochu ochabl, asi ho to už tolik nebavilo.

Můžete srovnat popularitu vzpírání dnes a dříve?
O vzpírání se hodně zajímají příznivci silových sportů, ale diváků moc není. Dřív bylo vzpírání populárnější, to se nedá srovnat.

Čeho byste chtěl se svými svěřenci dosáhnout?
Letos bych chtěl v družstvech starších žáků vyhrát mistra republiky, v oddíle jsou teď moc dobří kluci. Tomáš Kejík vyhrál mistra republiky v mužích do dvaceti let a byl vyhlášen jako nejlepší sportovec Boskovic. Jestli Adam Róza porazí Petrova, měl by jet v dubnu na mistrovství Evropy mužů do Itálie. Pokud to vyjde, tak Leon Hrazdil pojede v červenci na mistrovství Evropy juniorů do sedmnácti let do Francie. Je dokonce v přípravě na olympijské hry do osmnácti let. Ty by měly být v Číně v roce 2010. Všechno však záleží na tom, jestli kluci vydrží.

Vypadá to, že teď prožíváte dobré období…
Letos jsme konečně postoupili do první ligy juniorů, což je nejvyšší domácí soutěž. Teď se nám daří. Nesmím podcenit žádný nábor. V září přijde vždycky hodně dětí. Já je pak potrápím. Z nich přijde polovina a z těch si vytipuji ty, které jsou dobré. Ty pak přesvědčuji o tom, že by to mohly někam dotáhnout.

A oni poslechnou?
Někdy s tím nesouhlasí rodiče. Nechápu, jak mohou říci, že by jejich dítě nevyrostlo, to je naprostá hloupost. Vzpírání nebezpečné není, pokud trenér nepodcení správnou výživu. Někteří mi tady před očima rostou až moc. Musí se však dávat velký pozor na dostatečný přísun vápníku a zatěžovat jedince opatrně. Zničit kostru je velice jednoduché, horší je ji napravit. Můj nejmladší bratr vzpíral nejtěžší váhy a je z nás ze všech nejvyšší.

V kolika letech se dá začít?
Beru děti od devíti let, ale až do dvanácti se věnují pouze všestranné přípravě v tělocvičně, hlavně zvýšení pružnosti. Některé děti například nejsou schopny udělat dřep na celých chodidlech, což je základ. Kolikrát si říkám, co v hodinách tělocviku dělají.

Jaký musí být dobrý vzpěrač?
Vzpěrač musí být trochu grázlík, nesmí se bát. Zároveň však musí mít velkou disciplínu.

Mohl byste vyvrátit laický názor, že vzpírání je pouze o hrubé síle?
Vzpírání je o výbušné síle. Sílou zvednete padesát procent. Zbylá polovina je na technice. Je to padesát na padesát.

Které svaly dostávají nejvíc zabrat?
Musí se posilovat všechno. Při zvedání těžkých vah zabírá celé tělo. Nejvíc exponované jsou zádové svaly, trapézové svaly a tricepsy. Nohy jsou velice důležité, to je základ. Pokud dají kluci v dřepu o padesát kilo víc než v nadhozu, pak jim nemůže dělat problém přemístění váhy přes nohy.

Už jste zmínil, že velkou roli hraje i správná výživa.
Ve všech sportech je zvláštní výživa důležitá, u vzpírání obzvlášť. Pokud chci chránit třeba kloubní pouzdra a vůbec zdraví svých svěřenců, tak musí dostávat dostatečné dávky podpůrných prostředků. Víme, jak jsou na tom fotbalisté a hokejisté se zdravím a se zraněními. Z velké části je to proto, že se nechrání a nemají speciální výživný režim. Hodně se to podceňuje.

Může dnes vzpěrač nedopovat a být mezi nejlepšími?
Já si myslím, že na titul mistra republiky může vzpěrač dosáhnout bez nedovolených prostředků. Pokud spolupracuje s lékařem, který mu spočítá hustotu svalového vlákna a spotřebu bílkovin a aminokyselin, ustaví mu speciální výživu a on to pak všechno dodrží.

A ve světě?
Loni na podzim jsme byli na mistrovství republiky do dvaceti let. Tam trénovali mladí vzpěrači ze Saúdské Arábie. Čtyřiašedesátikilový kluk nadhodil stošedesát pět a sedmdesátikilový nadhodil sto sedmdesát. Řekl bych, že na zdravém základě je problém takovou váhu udělat.

Takže se dá říct, že ty maximální výkony, které vidíme při mezinárodních mistrovstvích, jsou podpořené dopingem?
Co se týká světové špičky, řekl bych, že je úžasné, že je nepřistihnou antidopingoví komisaři.

V posledním roce přicházejí bývalí sportovci s přiznáním, že dopovali. Mezi nimi i český vzpěrač Ota Zaremba. Co na to říkáte?
Vím, že na efedrin jezdili třeba hokejisté. Dopovalo se v různých sportech. Nechápu ale, proč se dnes přiznávají. Zaremba přece na testech tenkrát byl a medaili získal oprávněně. Stejně tak atletka Jonesová. Proč si teď zničila kariéru, když na testech tenkrát prošla? Ať to nebere, nebo ať o tom pak nemluví.

Myslíte, že Zarembu braní nepovolených látek nezničilo?
Ota Zaremba se k tomu přiznal, ale ten doping mu třeba zachránil život. Zničený je tím, že začal s alkoholem a podobnými věcmi. V pooperačních stavech se užívají anabolika a další zakázané látky, po kterých tělo regeneruje.

Jsou antidopingová omezení podle vás přísná?
Určitě je to přehnané. Zakázáno je dost léků, které by v omezené míře mohly prospět při regeneraci a ochraně namáhaného těla. Třeba testosteron si v omezené míře vyrábí tělo samo. Je to podobné jako s alkoholem. Jiná věc je, že bych klukům nepodal nic, co není povoleno. Antidopingových kontrol se nebojím.

A vy osobně máte nějaké zkušenosti se zakázanými látkami?
Já osobně jsem nikdy nedopoval, ani bych to nevzal. Zásadně jsem proti stereoidům a anabolikům. Nikdy bych je nepodal ani klukům. Přece je nezničím ovlivněním žláz s vnitřní sekrecí. Jednou budou mít rodinu.

Takže u vás v oddíle nic takového nehrozí?
Moji svěřenci prošli testy v poslední době dvakrát. Nebojím se, že by neuspěli.Nikdy bych si nedovolil podat jim nějaký zakázaný prostředek.

Myslíte, že doping je stále rozšířený i mezi dnešními vrcholovými sportovci?
Když se na sportovce podívám, vidím, jestli něco bere. Naši reprezentanti jezdí často na soustředění hodně daleko. Netvrdím, že Šebrle dopuje, v přípravě se ale drží od českých komisařů v bezpečné vzdálenosti. Češi jsou totiž proslulí tím, že berou věci často do extrému. To se týká i dopingových kontrol.

Vzpíráte ještě?
Já už ve svém věku nevzpírám, spíš chodím do posilovny. Vím, že vzpírají i starší muži, ale už je to nebezpečné na páteř. Karel Seitl ze Zlína jede ve dvaaosmdesáti na mistrovství světa, bratr vzpírá v osmašedesáti. To je důkaz toho, že cvičí celý život na zdravém základě.

Máte čas i na jiné koníčky?
Pokud chci trénování dělat pořádně, nezbývá čas na nic jiného.

Co na to říká rodina?
Naštěstí mám velice tolerantní ženu.