Vody Indického oceánu ukrývaly ztracený svět. Expedice našla sopky i děsivé ryby

Živočichové přebývající v hlubokých vodách mají sametově černou kůži, tlamu plnou tesáků ostrých jako jehly, ale na jejich povrchu jsou také třpytivá světýlka. Všechny objevila nová expedice, která se zaměřila na doposud neprobádané vody Indického oceánu.

Hlavním cílem týmu odborníků byly vody kolem Kokosových ostrovů na australském území. Z přístavu Darwin v Severní Austrálii se vědci na výzkumné lodi Investigator, kterou provozuje australská národní vědecká agentura CSIRO, dostali na místo za šest dní.

Děsivé ryby s jehličkovými zuby

Deník Guardian informuje, že při bádání v moři narazili vědci na širokou biologickou rozmanitost. „Jsou tu slepí úhoři a trojnožky, líhně a dravé ryby, které mají bioluminiscenční orgány a z hlavy jim vylézají nástrahy. Jsou prostě výjimečné,“ vyjádřil svůj údiv hlavní vědec expedice Tim O'Hara z výzkumného ústavu Museum Victoria Research Institute, který se specializuje na bezobratlé živočichy.

Nejstarší předchůdce člověka? Ne, vědci vyřešili jednu z evolučních záhad

Portál Live Science doplňuje, že odborníci našli ryby všech tvarů a velikostí, přičemž se každý druh skvěle přizpůsobil extrémním podmínkám v hlubokomořském prostředí.

Slepý jeskynní úhoř, na kterého vědci narazili v hloubce pět tisíc metrů, byl například pokrytý rosolovitou průhlednou kůží. Ve vodách spatřili také děsivě vypadající dravou rybu (Sloane's viperfish), která měla obrovskou tlamu plnou jehlovitých zubů a svítící orgány, které slouží na přilákání kořisti.

Kombinace ryby a pavouka

Objevili také zvíře podobné pavoukovi (Tribute spiderfish), které má dlouhé spodní ploutve, jež používá jako chůdy. To mu umožňuje sedět nad dnem oceánu a chytat malé korýše, co projdou pod ním.

V hlubinách narazili také na ještěrohlavce vysokoploutvého (Bathysaurus mollis). Reprodukční orgány těchto tvorů kombinují vaječníky a varlata, přičemž obojí je reprodukčně aktivní ve stejnou dobu.

Vědci objevili nejstaršího savce na světě. Podobal se rejskovi

Úplným vrcholem zkoumání pak tvor zvaný Deep-sea batfish. Vědci ho našli, jak seděl na mořském dně jako placka a vzpínal se na dvou zašpičatělých ploutvích, které fungují jako nohy. Mával malou návnadou zastrčenou v dutině na čenichu, pravděpodobně v naději, že kořist oklame.

Naprostá rozmanitost fauny a podmořského prostředí

Odborníci odhadují, že deset až třicet procent z objevených exemplářů před nimi ještě nikdo neobjevil. „Jsem opravdu nadšená, jaké nové vědecké objevy z toho v budoucnu vzejdou," řekla výzkumnice z University of Essex a prezidentka Společnosti pro hlubokomořskou biologii Michelle Taylorová. Vědkyně nebyla účastnicí expedice.

Členové výzkumného týmu byli při ponoru ohromeni. „Naprostá rozmanitost fauny bezobratlých byla velkolepá. Shromáždili jsme každou čeleď černých korálů a stovky druhů korýšů a ostnokožců,“ řekl O'Hara. 

Do natažené sítě pak vědci pochytali plno prastarých žraločích zubů. „Byli to obrovští žraloci, kteří žili před miliony let," uvedl O'Hara. Na základě fotografií se odborníci na fosilie domnívají, že zuby pocházejí od zvířat podobných megalodonům.

Kromě podmořského života biologové viděli mořskou krajinu plnou hor a sopek, které jsou s výškou pět tisíc metrů více než dvakrát vyšší než nejvyšší hora Austrálie na souši. Pomocí sonaru také tým vytvořil 3D mapy podmořského dna, aby mohl hory ještě více prozkoumat. Snímky ukazují sopečné kužely či mohutné kaňony na dně moře. 

Problém s plasty

Odborníci na Kokosové ostrovy zavítali do oblasti mimo jiné díky tomu, že chtěli díky poskytnutí základních informací pomoci správě a ochraně tamního nově zřízeného mořského parku. Hlavní hrozbou pro podmořský život v místě je znečištění plastem. „I když jste tak daleko od kontinentu, v hloubce čtyř kilometrů vylovíte plasty. Vidíte to ve vodě, vidíte to na hladině a viděli jsme to i v našich sbírkách,“ přiznal biolog.

Vílí kruhy v Namibii: Vědci nejspíš rozluštili jednu z největších záhad na světě

Vědecký tým v budoucnu plánuje přinést maximum vědeckých poznatků o každém exempláři. Odborníci budou například porovnávat DNA ze získaných vzorků s útržky DNA vysátými z mořské vody, kterou organismy vylučují ve slizu a kožních buňkách. V následujících letech díky této metodě dokáží vědci určit, které druhy se vyskytují v mořských hlubinách, a to jen na základě genetických vizitek zanechaných v mořské vodě. „Kdo ví, co se s těmito vzorky v muzeích stane za sto let," řekla Taylorová, podle které jsou výzkumy v podmořských oblastech vzácnou výsadou.

Kokosové ostrovy, známé také jako Keelingovy ostrovy, jsou dvojicí atolů složených ze sedmadvaceti korálových ostrovů. Ostrovy jsou ve skutečnosti vrcholy dvou obrovských podmořských hor. Poprvé o jejich existenci informoval kapitán William Keeling v roce 1609. Mořský park založený v březnu tohoto roku je pak jedním ze šedesáti v oblasti, které dohromady tvoří jednu z největších sítí mořských parků na Zemi.