Právě skončená letní olympiáda tak jako řada předchozích má světlé i stinné stránky. Jihomoravští sportovci na ní dosáhli velkých úspěchů. Naopak kritika dopadala zejména na část české výpravy, která se vydala do Tokia vládním speciálem placeným z veřejných peněz. Testy v ní postupně odhalily několik koronavirem nakažených olympioniků. Aféra vrhla stín hlavně na začátek olympijského klání.

Na druhé straně, kauzy na tak velké a nákladné akci nejsou výjimečné. To potvrzuje i první letní olympiáda, kterou jsem jako dítě sledoval. Pamatuji si úspěšné výkony ještě československých sportovců v jihokorejském Soulu. Mezi nimi třeba střelce Miroslava Vargy, chodce Jozefa Pribilince či tenisty Miloslava Mečíře.

Oštěpař Vítězslav Veselý na olympiádě v Tokiu.
Cítil, že na to má. V přípravě překonával rekordy, říká otec bronzového Veselého

I tehdy úspěchy doplňovala jakási pachuť, byť jsem se o kritických hlasech dozvěděl až později. Je poměrně zajímavé, co se kritizuje nyní a co se nelíbilo některým lidem před více než třiceti lety. Samozřejmě šlo o peníze. Zveřejnění odměn medailistů vyvolalo vlnu nevole. O to víc řadu lidí tehdy nadzvedlo to, že sportovci kromě částky v korunách dostali i pět set až tisíc amerických dolarů. Někteří kritici poukazovali na to, že se tak nejen znevažuje koruna, ale především se jim nelíbila výše odměny. Ta měla být podle stěžovatelů vyšší než plat dělníka v rizikovém provozu za čtyři roky. Nevím, co by řekli tehdejší Čechoslováci na současný více než dvoumilionový bonus pro zlatého medailistu.