Vláda je zase jednou k smíchu. Konkrétně TOP 09 a její předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. Ta po sněmovních volbách odmítla ministerskou pozici a vybrala si daleko pohodlnější, avšak politicky nicotné křeslo šéfky dolní komory. Ve Fialově kabinetu tak měla jen jednoho důležitého zástupce, a to Vlastimila Válka na zdravotnictví. Druhé křeslo se vytvořilo uměle, protože v minulém období baču přes vědu, výzkum a inovace nikdo nepostrádal. Také proč, když čtyřicet miliard spravují jednotlivé resorty, vysoké školy či Akademie věd, takže po jejich přidělení na další využití těchto prostředků už ministr nemá vliv?

Jan Klička
Největší zakázka Česka může být i největším průšvihem

V kabinetu tak mohl za topku sedět vlastně kdokoliv. Není důležité, zda se dané oblasti věnoval, měl respekt odborné obce a byl dobrý manažer. Dokonce ani to, zda se to časem jakž takž naučil. Pokud neplnil reklamní misi a neměl lajky, byl v háji. Přesně to se stalo Heleně Langšádlové.

Zpackaná ministerská šaráda

Zoufalý nedostatek lidí vedl TOP 09 k nominaci Pavla Tuleji. Ani si nestihla prověřit jeho vědecké a lidské kvality, stačilo jí, že působil jako rektor. Tak šup s ním do vlády. Vyrobila ostudu jako hrom. Teď schlíple sahá po osvědčeném poslanci Marku Ženíškovi, který k vědní problematice nemá nijak viditelně blízko, ale aspoň v tom umí chodit.

Jak tato šaráda asi působí na občany? „Jedním ze zásadních problémů je dlouhodobý nedostatek důvěry ve stát ze strany obyvatel, který je doprovázen několika jevy: nedostatečnou odolností demokratických institucí, nesrozumitelnými kroky vlády, špatnou komunikací a neefektivním bojem s dezinformacemi a hybridními hrozbami,“ zhodnotila loňskou situaci v zemi iniciativa Rekonstrukce státu.

Martin Komárek
Ferimu nestačilo „ne“, když chtěl sex

Pamětníci si možná vzpomenou na vtip, který se vyprávěl za socialismu: „Z amplionu v Bardějově zní výzva: „Každý, kdo ještě nemá funkci v Praze, ať se dostaví zítra v sedm ráno k autobusu.“ Dodám vysvětlivku pro mladší ročníky. Po sovětské okupaci se jedním z nejmocnějších mužů v Československu stal Vasil Biľak, dlouholetý tajemník ÚV KSČ. Narodil se na severovýchodě Slovenska a do Prahy díky němu přišlo „dělat politiku“ mnoho jeho krajanů. Většinou bez vzdělání, ale se správnou ideologickou výbavou.

V listopadu 1989 vtrhli do našich životů Václav Havel, Miloš Zeman nebo Václav Klaus a působili jako zjevení. Jejich slova měla obsah, věděli, čeho chtějí dosáhnout. Dva posledně jmenovaní kolem sebe vybudovali silnou levicovou a pravicovou stranu. ČSSD a ODS měly srozumitelný, na idejích postavený program a spoustu výrazných osobností.

Kde ty osobnosti jsou, kde mohou být

Připomněla jsem si to v souvislosti s úmrtím Miroslava Macka. Nebyl to politik mého gusta, avšak muselo se mu nechat, že byl vzdělaný, chytrý a ve svých názorech přímočarý. Když zemřel, většina lidí si vybavila právě jeho nezaobalené vyjadřování. „Byl pracovitý, byl nebojácný a ryze pravicový člověk,“ napsal o něm Václav Klaus. Macek odešel z politiky v roce 2001, a přesto si na něj spousta lidí vzpomíná jako na výraznou osobnost polistopadové scény.

Mohu ale jmenovat spoustu dalších, třeba Jaroslava Kuberu, břitkého ironika a stále dokola voleného primátora Teplic. Silnou stopu v novodobé historii zanechal i lidovecký předseda Josef Lux, dodnes vnímáme kouzlo exministra kultury za sociální demokracii Pavla Dostála. Kde jsou jejich pokračovatelé a kde strany, které tehdy reprezentovali? „Dnes to jsou často spíš uzavřené kluby, které ani moc o členskou základnu nestojí. Usilují, a všichni víme, jakými formami, jednou za čas, když jsou volby, o hlasy voličů, a tím to pro ně do jisté míry končí,“ komentoval bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský před dvěma roky v Českém rozhlase partajní úhor.

Luboš Palata
Ne zelená, ale vyzbrojená Evropa. Musí srovnat krok s USA, jinak nebude

Do vysoké funkce se dnes nedostane člověk jen proto, že se kdesi narodil a žil (i když počet ministrů z Brna je trochu podezřelý), nebo slepě věřil jedinému uznanému světonázoru a jinak byl úplně tupý. Jenže současná kritéria také nejsou zrovna důvodem k jásotu. Musíte být členem partaje, která tvoří koalici nebo ji podporuje. Pokud není ve vládě míst dost, bez problémů se vytvoří, jak je popsáno výše.

Výbušný koktejl

A když selhávají politici, kteří jsou zaměnitelní, často arogantní, nekompetentní a občas trapní až směšní, občané nemají jistotu, že je nahradí profesionální a výkonná státní správa. Ve výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu se tak můžeme dočíst, že „v době zhoršující se bezpečnostní situace ve světě není Česká republika dostatečně připravena na krize a mimořádné události.“ Každého daňového poplatníka musí napadnout, co ve svých funkcích ti politici a úředníci tedy dělají.

Kateřina Perknerová
Kdo není s námi, je proti nám

Dohromady to tvoří výbušný koktejl, který může přijít společnost jako celek draho. Latentní nespokojenost s politickou scénou, neustálé ataky a cílené rozdmýchávání nenávisti a nedůvěry jsou živnou půdou pro nástup někoho jiného, mladého. To bude sekáč, který se nezakecá, řečeno hláškou z Járy Cimrmana. Stranické centrály by neměly šílet kvůli klikům na posty svých známých tváří. Jejich cílem nemají být jenom vyhrané volby, ale také kultivace veřejného prostoru. A pokud zajdou na úbytě politické rezervoáry, bude zle. Neboť, jak praví Ústava ČR, tuzemský politický systém „je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran“.

Kdo ale bude soutěžit, když tu nebudou žádné životaschopné organismy a místo nich se budou nabízet jen nýmandi, obchodníci s mocí nebo hochštapleři?