Čím více bobtná diktatura hyperkorektní ideologie doby, tím více je nutné požadovat ryzí nekorektní umění. 

Nekorektní umění nepodléhá dobovým ideologiím! To dnes (a každá konkrétní doba má tu svou!) znamená podléhat, či přesněji řečeno alibisticky se často i pokrytecky schovávat například za gender, environmetální aktivismus aj. Zároveň přijímat i přijatelné nerizikové estetické líbivosti i laciné etické vlichocování většině. Umění pak nutně ztrácí svůj rys individuální tvořivosti a projevu jedinečného ducha a stává se jen neosobním předmětem, jehož smysl určují neosobní dějiny.

Ombudsman Stanislav Křeček
Knížecí rada

Vše bez experimentu a vždy společensky po srsti. Pod diktátem instrumentální agrese, tedy svým způsobem onoho teroru politické korektnosti. Neboť umění nemůže být jen stopou v hledání politické utopie. Často potupně deklarovaně kryté levicovými i pravicovými štíty atd.

Umělecké školy jako opatrovnické domy

Smutné a již značně varující je zjištění, že se už v oblasti současného provozu umění i vysokého umělecké školství nesmí hovořit ani o talentu, jelikož by se tím údajně diskriminovali netalentovaní. Což se pak snadno shrnuje pod jeden elastický pojem inkluze, která je sama o sobě jistě důležitá, jen se jí nesmí (nemělo by) plošně zneužívat, deformovat, byrokratizovat.

Vysoké umělecké školy a jejich akademické svobody se pak stávají opatrovnickými domy z vaty, kde se kritické myšlení, ale i vzdělávání dobrovolně transformovalo v sebedestruktivní klišé čili do jednostranných ideologických vrstev a hlavně také do iracionálního strachu vyjádřit svůj vlastni zkušenostní názor a vhled.

Dagmar Nováková
Reforma psychiatrie se neubírá správným směrem

Umění je pak už jen jakousi příležitostní (smluvní) atrapou, tak nějak pro pobavení, kdy podléhá ideologii totálního odpočinku a zábavy, či pro zvýrazňování sociálních růzností. Vše samozřejmě pod iluzí změnit svět. Neboť kdyby se utopii umění podařilo naplnit, umění by přestalo existovat. 

Zdroj: Deník

Na rozdíl od toho jde nekorektní umění vždy pouze za svou podstatou (ne však uměním pro umění, není a priori spekulativním komerčním zbožím), tedy zkoumá stav světa bez jeho zkrášlování. Například ani krásu nechápe jako příjemný, ušlechtilý dekor, ale jako smysl pro autenticitu a experiment. Je tak předem nevypočitatelné, subverzivní a svým způsobem primitivní, hrubé, nesnesitelné a nezbytně protikladné. Není tudíž ani falešným slibem štěstí dosaženého v okamžité přítomnosti. 

Umění jako poznání

David Jíří
je výtvarný umělec

Přesto takové umění zpřítomňuje a staví individuální nad všeobecné, psychologické nad ideologické, komunikaci nad politizaci, různost nad stejnorodost, permisivitu nad donucování… Je touhou po bezprostřednosti, jež vede ke hledání nových forem uměleckého vyjadřování s extrémní spontánností. Kdy každé (ne)porozumění je vždy (ne)sebeporozuměním a každá reflexe sebereflexí. Kdy je i paradox podmíněn poznáním. Nekorektní umění tak není ani pouhým opakem korektního.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.