Po desetiletích příprav a diskusí, kdy už lidé ani nebraly téma vážně, má Správa železnic na stole připravené projekty. Z Brna do Prahy bychom se tak mohli dostat za hodinu, ze Znojma do Brna za necelou půlhodinu. Rychlostí 230 kilometrů v hodině budeme uhánět i do Břeclavi. „První úseky mohou být v provozu okolo roku 2028, připojení Jihlavy okolo roku 2030. Celá trať může být dokončená do roku 2034,“ sdělila mluvčí Správy železnic Radka Pistoriusová.

Nestíháme, nestačíme, chvátáme a spěcháme. Proto zajásáme. Jen přitom nostalgicky povzdechneme nad poklidným životem našich předků. Doma byli. Beze spěchu, telefonů a neustálého poletování někde po zeměkouli. Není to tak dávno, co výpravy do Brna, znamenaly pro ty odvážnější, promazat vehikl s jedním převodem a ve tři ráno šlápnout do pedálů s nůší vajec na zádech. Tak, aby s nimi včas dorazili na Zelný rynk. O cestě zpátky nemluvě. Odskočit si do Vídně znamenalo zůstat tam rok, takzvaně na zkušenou.

My jsme rychlejší, a chceme být nejrychlejší, chceme být Clarkem Supermanem či jakýmkoliv jiným rychlým manem. Jen abychom toho stihli víc a všude byli dřív. Super! Otázkou je, co uděláme s tím zbylým časem, který ušetříme? Lehneme si do trávy a budeme s klidným dechem pozorovat mraky, slunce, ptáky? Budeme si víc hrát se svými dětmi, či beze spěchu povídat s přáteli? Budeme mít víc času dělat svou vysněnou práci v klidu, o to důsledněji? Obávám se, že uspořený čas zase rychle zaplní víc práce a možností výdělku. Že za námi zůstane jen mizející ohnivá čára. A život udělá frnk, a bude.