Přesouvání a přesouvání. Čekání na příznivější podmínky. Někdy dokonce změna termínu rovnou třikrát. Když ne loni na jaře, tak později ještě v témže roce, následně letos třeba hned v jarních měsících a nakonec ještě později či kvůli odložení na neurčito neznámo kdy. Pandemie si značně došlápla na událost, kterou někteří vnímají jako nejvýznamnější den jejich dosavadního života, při němž musí mít při sobě svou rodinu a přátele. Na svatby.

Někteří snoubenci je stále přesouvají a čekají na uvolnění pravidel. Nechtějí se vzdát vytouženého obřadu a následné hostiny se vším, co k nim patří. Bez zásadnějších omezení. Jiní po prvotním odkládání termínu už rezignovali a řekli si své ano pouze se svědky na úřadě s tím, že velkou hostinu se všemi důležitými lidmi udělají až později.

Svatba je sama o sobě spojená se spoustou plánování, hlavně ze strany budoucí nevěsty. Ryze komorní obřad a pozdější oslava může být v konečném důsledku přijatelným a možná i vítaným řešením. Veškerý stres ze svatebního dne zmizí, protože není mnoho věcí, co se může pokazit při takovém obřadu. Snoubenci nemusí pořád myslet na to, zda všechno klape jako hodinky. A budoucí samostatná hostina? Ta už bude za odměnu. Předchozího stresu kvůli přesouvání měli novomanželé až až. Mohou se zcela uvolnit a pořádně si ji užít. I s vědomím, že je jejich vztah posílený o zvládnutí nepříjemností spojených s oddalováním svatby.