V únoru 1996 jsem "vyfasovala" diktafon, foťák a klíče od redakce tehdy ještě Listů Jindřichohradecka a hned den na to jsem jela se zemědělci okresu na přátelskou návštěvu do sousedního Rakouska. Prostě jsem byla hozena rovnou do vody a plav. Celkem zásadně mi to změnilo život a na mého koníčka - tedy pejskařinu jsem najednou měla daleko méně času.
Jako redaktorka regionálního Deníku jsem projela Jindřichohradecko křížem krážem. Asi mezi nejsilnější zážitky patřily povodně v roce 2002. Ta apokalipsa a bezmoc lidí a na druhé straně jejich síla, aby se z toho srabu vyhrabali, se musí vidět na vlastní oči.
Jindřichohradecku se ani nevyhýbaly návštěvy státníků a politiků. V roce 1997 Jindřichohradecko opět navštívil prezident Václav Havel a symbolicky se svezl vlakem soukromé společnosti Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) ze Senotína do Nové Bystřice, takže ani tam regionální Deník a moje maličkost nemohly chybět.
Dostala jsem se i na smutná místa, jako například k noční tragické nehodě osobního auta u Pleší, v jehož troskách v roce 2014 zahynuli tři hradečtí basketbalisté.
V současné době mám na starosti sedm webů Jihočeského deníku. A velkou radost mi dělá moje vnučka Leontýna. Letos jsme měli štěňátka a vnučka mi s nimi pomáhala. To je pro mě největší relax po práci.