Zdroj: archiv R. Jančiara
Společně s manželkou a týmem dobrovolníků ze spolku Prosen organizují největší charitativní akci pod širým nebem svého druhu v republice. You Dream We Run. Letos se poběží v Blansku už poosmé. „Volně přeloženo ty sníš, my běžíme. Jedná se o čtyřiadvacetihodinovou štafetu na atletickém stadionu. Lidé si koupí účastnická trička stejné barvy a běží. Loni jich bylo ve sto týmech přes čtyři tisíce. Z výtěžku akce pak plníme sny postiženým lidem. Dětem i dospělým,“ říká dvaapadesátiletý muž.
Zdroj: archiv R. Jančiara
Letos se jedná například o pobyty u moře a v lázních nebo výlet na zápas NHL. Za sedm uplynulých let už vybrali organizátoři kolem přes pět milionů korun a pomohli šedesátce hendikepovaných. „Celý život pracuji jako profesionální voják a byl jsem na několika zahraničních misí. Sloužil jsem také tři roky na velitelství NATO SHAPE v Belgii. Běžela se tam mezinárodní štafeta, do které se zapojili rodiny tamních vojáků. Z výtěžku se pak plnily sny postiženým. Pamatuji si, že si tam jeden s postižených chlapců přál zúčastnit kempu zámořské basketbalové ligy. Sen se mu podařilo splnit, ale později zemřel. Říkal jsem si, že něco podobného by šlo uspořádat i u nás. Ta myšlenka mě hodně oslovila a myšlenku této akce jsem si tak trochu přivlastnil,“ vysvětluje s úsměvem Jančiar.
Zdroj: archiv R. Jančiara
První ročník You Dream We Run se uskutečnil v Brně na jaře v roce 2013 a v létě pak i v Blansku. Startovalo asi třicet týmů. Nyní je to v Blansku více než trojnásobek a podle Jančiara také strop. „Nechceme, aby se lidé na stadionu ušlapali, ale akci si užili a také se seznámili s příběhy lidí. Věděli proč běží, komu pomáhají a uvědomili si smysl tohoto projektu. A možná i trošku změnili své myšlení. Dokázali pomoct někomu jinému. Nikdy nám nešlo o komerci. Stále vše děláme na dobrovolnické bázi,“ zdůrazňuje Jančiar.
Zdroj: archiv R. Jančiara
Příprava této velké akce je podle něj ve volném čase po práci velmi náročná a nedávno organizátoři uvažovali o ukončení. Setkávají se i s negativními reakcemi a hlasy, že si pro sebe vydělají pěkné peníze. „To je nesmysl. Ano, v dnešní době může být charita skvělý byznys, ale to není náš případ. Vždycky ale zatím přišel nějaký nový impuls, že jdeme správným směrem a naše snažení má smysl. Chodí nám spousta děkovných e-mailů a máme úžasnou zpětnou vazbu i přímo od rodin lidí, kterým pomáháme,“ dodává.
Zdroj: archiv R. Jančiara
Jako příklad uvedl záchranáře Zdeňka Mikulu, který se po mozkové mrtvici ocitl upoutaný na lůžku. Dnes už díky rehabilitacím, odborné péči a speciálnímu počítači, na které se podařily vybrat peníze, komunikuje s okolím a dělá neuvěřitelné pokroky. „Zní to jako klišé, ale běhá mi z toho mráz po zádech a zároveň i neuvěřitelně nabíjí. A také počet lidí, kteří chtějí pomáhat a běží. Školy, firmy, spolky, sportovci a další,“ uzavírá Jančiar.