Předchozí
1 z 8
Další

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Mareček poprvé zvedl nad hlavu tyč se závažím v deseti letech a hned po čtyřech měsících vzpírání překonal asi deset let starý český rekord v trhu, když si poradil se dvaatřiceti kilogramy. „Ve škole jsme měli nábor, který se tam koná až dodnes a nabírají se noví talenti. Tehdy jsem si při něm vyzkoušel trojskok a další dynamická cvičení, u kterých se ukáže výbušná síla. Ta je pro vzpírání velmi důležitá. Hned mě to zaujalo, vyzkoušel si to a už jsem u toho skoro třináct let,“ vzpomíná Mareček.

Na základní škole patřil vždycky mezi nejmenší žáky ve třídě. „Šly mi spíš sporty, kde je zapotřebí koordinace a síla. Předtím jsem dělal ještě asi rok judo a tam jsem dosáhl také na titul mistra republiky ve své váhové kategorii. Naopak třeba míčové sporty mi nikdy moc nešly,“ přiznává Mareček.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Za dvanáct let sportovní kariéry nasbíral prvních míst víc než dost. „Poháry už jsem naskládal do krabice, nebylo na ně už místo. Pro mě jsou teď důležitější spíš zážitky ze závodů, než že dostanu pohár a diplom,“ líčí s úsměvem Mareček. Z jeho úspěchů jmenoval třeba stříbro a dva bronzy z mistrovství Evropy v Litvě v roce 2013 nebo tituly pro mistra republiky, těch vybojoval patnáct v mládežnických kategoriích a pět mezi dospělými. „Ani už to přesně nepočítám. Jsme ale asi jen dva nebo tři, kteří překonali sto a víc různých rekordů (Mareček jich dosud překonal 115 – pozn. red.),“ podotýká český reprezentant, jehož závodní maxima činí v trhu 155 kilogramů a v nadhozu 180.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Vzpírání ho zavedlo už třeba do Gruzie, Litvy, Albánie nebo Polska, pravidelně závodí v Německu. „Tam mám za sezonu osm závodů, které jsou od podzimu do jara. Jsem tam vesměs celou zimu, skoro i přes Vánoce. V Německu je kvalita určitě největší, závody jsou ve městě, kde je sice pouze tisíc obyvatel, ale čtyři nebo pět set se jich přijde podívat a je narvaná hala. Mají to jako kulturní událost, což u nás nebo na Slovensku takhle nefunguje. Sem přijde do hlediště třicet lidí, kteří za dvě hodiny závodí, diváci bohužel moc nechodí,“ zalitoval Mareček.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Vzpírání je olympijská disciplína, a proto i svěřenec legendy boskovického vzpírání Čestmíra Sekaniny se pokoušel dostat na nejbližší olympijské hry, které se uskuteční letos v létě v Tokiu. Bohužel si ale musí ještě počkat. „Nejel jsem totiž na mistrovství světa v Thajsku. Měl jsem trochu problém, že mi nevyšla vstříc reprezentace, která upřednostňuje lidi, kteří sice nemají výkonnost, ale furt je tam drží a posílá je na závody. Měl jsem stejné výkony jako ti, kteří se tam dostali, a to byli o čtyři váhové kategorie výš,“ poznamenal Mareček a dodal: „Doufám, že vyjde Paříž v roce 2024. To je můj cíl.“

Jenže zároveň poznamenal, že cesta na olympiádu není vůbec snadná. „Je čím dál těžší se tam dostat, protože se snižuje počet míst. Na olympiádu do Paříže jich bude zase o čtyřicet míň. Pokud bude kvalifikace stejná jako doteď, musím splnit šest závodů, takže dostat se tam není jednoduché jak finančně, tak výkony,“ uznává boskovický rodák.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Sportem, který má v Boskovicích tradici už od roku 1893, si Mareček vydělá i peníze. „Vzpírání mě živí hlavně díky závodům v Německu, jezdím ligu na Slovensku i v České republice. Navíc trénuju ostatní lidi, z toho jsou další peníze,“ vysvětlil Mareček, jenž na sobě pracuje každý den v boskovické vzpírárně, akorát o víkendu si většinou naordinuje volno.

Ve dvaadvaceti letech už absolvoval trenérský kurz vzpírání a nyní předává zkušenosti také jiným sportovcům. „Mám na to papír, ale neposune mě jen samotná škola. Jsem zastánce toho, že je to hlavně o zkušenostech a o tom, že se sám vzdělávám. U svých klientů mám progres, který si dovolím říct, že nemá moc dalších lidí v republice. Určitě jim mám co nabídnout, mám tam i lidi z Ameriky, takže pokud se chtějí posunout, najdou si mě,“ tvrdí Mareček.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

A vyhledat si mladého trenéra z Boskovic může téměř každý. „Mám teď třeba klienta na Floridě, kterému je pětačtyřicet let. Má za sebou pětadvacet let cvičení, zdolal ironman závody, plus k tomu dvacet let posiluje, a přesto si jde pro rady za mnou. Toho si určitě moc vážím,“ řekl Mareček, který propaguje vzpírání i na svém Instagramu. Tam si ho najde podle jeho slov téměř 99 % jeho klientů.

Většinu tréninků má online. Bez ohledu na aktuální koronavirovou situaci. „U nás není vzpírání extrémně rozšířené, takže trénuju lidi po celé republice. Je to formou online tréninků, kde mi lidé posílají videa a já jim dávám tipy a radím jim. Mám vyzkoušené, že to takhle funguje,“ praví Mareček.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Kromě sportovní dráhy se věnuje už od patnácti let také podnikání. „Měl jsem s jedním společníkem v Boskovicích kamennou prodejnu s teniskama a dlouho nám fungoval i internetový prodej. Před rokem jsme to ukončili. Teď ale vyrábíme crossfitové oblečení, které sami používáme. Je to udělané tak, aby to vyhovovalo hlavně nám. A máme zatím super ohlasy. Bohužel jsme si vybrali rok, kdy jsou všechny posilovny zavřené. Navíc budeme otevírat crossfitovou tělocvičnu, kterou už máme hotovou, takže v Boskovicích budou konečně i nějaké smysluplné lekce,“ říká dvaadvacetiletý sportovec, který navrhl novou tělocvičnu s trenérkou Monikou Buzkovou. „Naštěstí nebyla potřeba žádná firma, vybudovali jsme si to sami,“ dodává Mareček.

Boskovický vzpěrač Petr MarečekBoskovický vzpěrač Petr MarečekZdroj: Archiv Petra Marečka

Ve dvaadvaceti letech toho tedy zvládl už poměrně dost. „Snažím se něco budovat, aby za mnou taky něco zůstalo a nemusel jsem pracovat do sedmdesáti let,“ směje se Mareček.

A jaké jsou jeho plány do dalších let? „Sportovní kariéru už nevidím na nějakou dlouhou dobu. Vzpírání se nedá dělat věčně, protože s každým rokem je zátěž cítit víc. Už neregenuruju tak jako v sedmnácti letech, kdy jsem mohl každý trénink jet naplno. Chtěl bych každopádně rozjet tělocvičnu v Boskovicích, aby se dostal crossfit a vzpírání mezi víc lidí i na takhle malým městě,“ uzavírá Mareček.