Svitávecký kolista Loskot tvořil mistry, teď dělá balony. Jako jediný na světě

Zdroj: archiv P. Loskota

A nic víc? Vždyť Svitávka po víc než třiceti letech patří mezi nejúspěšnější kluby v kolové u nás a vychovala mistry republiky, Evropy i světa. Také jeho synové Pavel a Robert, které oba pochopitelně roky trénoval, hojně sbírali medaile na mezinárodních turnajích. „Kdykoli pršelo, svolali jsme se a šli trénovat. Měli jsme výsledky v žácích, pak i v dorostu. Oba synové jsou nakonec i mistři Evropy. Aktuálně jsme ve Svitávce pět let nejlepší v republice a Pavel, kterému je pětačtyřicet let, skončil loni na mistrovství světa třetí,“ líčí Loskot, který si zahrál v Německu zápas po boku syna Pavla.

Zdroj: archiv P. Loskota

Ke kolové se ovšem musel dopracovat. Když zhruba ve třiceti letech přišel do Svitávky, kde pracoval jako zubař, získaly si jeho pozornost motorky. „Potkal jsem dva motokrosaře, kteří byli ve své době docela úspěšní, zkusil jsem si to s nimi a mě to tak chytlo, že jsem se do ježdění pustil po hlavě. Trénoval jsem a nakonec jsme se dostali na mistrovství republiky,“ vzpomíná Loskot, který nejprve začínal v třídě 250 kubických centimetrů, poté přesedlal dokonce na pětistovky.

Zdroj: archiv P. Loskota

Se závoděním záhy skončil. Dohnal ho k tomu ošklivý karambol. Tenkrát si uvědomil, že je v životě potřeba ubrat plyn. „Jel jsem motokrosový závod a měl poměrně závažný pád. Jako zubař, který potřebuje mít v pořádku obě ruce, jsem naznal, že už toho bylo dost a že takový sport je dost nebezpečný. Se svým kamarádem Petrem, který měl přesně ve stejný den podobný pád, jsme si doma sedli a řekli, že si najdeme jinou zábavu. Motorky jsme opravili a prodali,“ zdůrazňuje Loskot. Motorkám nedal sbohem nadobro, doma jich měl ještě dlouhá léta hromadu a poslední závodní stroj prodal teprve loni.

Zdroj: archiv P. Loskota

Čemu se ale věnovat naplno? Rozhodovali se mezi badmintonem, který se v té době stal olympijským sportem, a kolovou. Tu zase pořád vysílali v televizi. „Při kolové je důležité udržet rovnováhu stejně jako v motokrosu, proto jsme se k ní nakonec přiklonili. Navíc jsem z Brna a měl jsem vždy blízko k bratrům Pospíšilům, pohybovali se kolem Brněnské přehrady a my taky. A skoro okamžitě po té nehodě při motokrosu jsme vzali s Petrem telefonní seznam, našli jméno Jan Pospíšil a číslo vytočili. Odkázal nás na nestora kolové Jiříčka, který nám dopomohl ke dvěma starším kolům a začali jsme oba vstupovat do tajů pro nás nového sportu,“ prozrazuje.

Zdroj: archiv P. Loskota

Později se z žáka stal učitel. „Jezdil jsem do Brna za Rudou Harthem, slavným trenérem bratrů Pospíšilů, a koukal, jak to hrají. Občas jsem se na něco zeptal, dokonce jsme to točili na video a pak zkoušeli ve Svitávce. Po letech jsem dokonce já nahrával videa na diskety, věnovali jsme je jiným klubům, které pak podle nich začaly trénovat,“ říká.

Zdroj: archiv P. Loskota

Před dvěma lety ukončil trenérskou kariéru v kolové. Jenže ta se z jeho života pochopitelně zcela neztratila. Do haly se občas ještě zajde podívat, ale hlavně se stará o to, aby nejlepší hráči měli vůbec s čím hrát. „Už jedenadvacet let mám firmu a vyrábím balony na kolovou, v tom jsem jediný na světě. Posledních šest let se hraje mistrovství světa v kolové jen s mými balony, byť se někdy jmenují jinak, protože je ode mě koupí třeba Švýcar a dá si na ně svou značku. Zaměstnávám na dohodu dva tři lidi a pracujeme u mě doma. Plním látkové balony srnčí kůží a jeden mi zabere klidně i celý den, ale dělám si přestávky, už jsem tři roky v důchodu a moc to nehrotím,“ vysvětluje.

Zdroj: archiv P. Loskota

Kromě kolové trávil volný čas hraním tenisu, ježděním na kole, v zahraničí si vyzkoušel jachting, objevil se i na hokejovém kluzišti či volejbalovém hřišti. A všechno zvládal slušně. Rád ale vzpomíná především na volejbal, ve kterém obsadil třetí místo na mistrovství republiky. „Hrál jsem mnoho let za Zbrojovku, která v té době byla naprosto top. Trénoval nás Karel Láznička, byl pro mě Bůh, skoro víc než táta. Věnoval jsem se ještě hokeji, ale když řekl: Pavle, končíš s hokejem!, tak jsem skončil. Byl velice tvrdý, jeho tréninkové metody byly až brutální, ale na profesionální úrovni. Kdybych byl takhle přísný na kluky v kolové, nepřežijí. Vždy jsem se snažil opravdu tvrdě dřít a vyplatilo se,“ dodává Loskot.