Předchozí
1 z 5
Další

K fotbalu ho přivedl táta, který na konci šedesátých let sázel branky i v nejvyšší soutěži. „Narodil jsem se v Boskovicích, ale kvůli otci jsme jeli do Zlína, kde hrál dva roky. Tehdy za Gottwaldov střílet dost důležité góly a všichni ho tam znají. Pak přestoupil na Slovensko, kde jsme bydleli dalších pár let, a narodil se brácha. Když jsem měl jít do první třídy, máti řekla, že se přestěhujeme zpátky do Blanska a od té doby jsem tady. V Blansku otec hrál taky a je tu vážený. Bohužel mám problém, že jsem jeho syn,“ vzpomíná se smíchem Malits.

Alexander Malits a jeho otec spojili život s fotbalem.Zdroj: archiv

Na rozdíl od táty si stoupl do brány a po čase začal další strážce mezi třemi tyčemi sám drilovat. „Chytal jsem za Blansko a na vojně pak druhou ligu. Nakonec jsem se tady nechal zlákat k trenéřině. Na to je třeba mít chuť a taky, aby vás někdo přemluvil. Dělal jsem gólmany od áčka po přípravku, což je hlavně o trpělivosti. Potom klubu chyběl správce, vzal jsem to. Najednou scházel masér. Tak jsem říkal, že je mi to jedno, jdu i do toho. Stačilo pár masáží a kluci už mě brali jako maséra. Fungoval jsem i jako kustod,“ vypočítává jedenapadesátiletý Malits, který chytal také za Lipůvku a Olešnici.

Alexander Malits a jeho otec spojili život s fotbalem.Zdroj: archiv

Při tom všem mu pomáhá žena. „Je to zcela tolerantní, perfektní manželka. Fotbalu propadla taky. Kluci o ní říkají, že taková už se nedá sehnat. Tolerantní rodina je klíčem k tomu, abych mohl fotbal s prací zvládat. Dřív jsem rozvážel pečivo, teď dělám obchoďáka s radiátory. O víkendu se pak s manželkou věnujeme fotbalu. Pomáhala celá rodina, syn i dcera. Všichni jsme chodili sekat hřiště. Na oplátku nás kluci mají rádi,“ vykládá.

Alexander Malits a jeho otec spojili život s fotbalem.Zdroj: archiv

Blansko prožívá postupovou pohádku, v nadcházející sezoně si poprvé zahraje druhou ligu, což může znamenat i změnu v kádru. „Je mi jedno, kdo sem přijde. Byli tu Michal Ordoš i Petr Švancara. Všichni tito páni fotbalisti byli perfektní kluci, nejsou namistrovaní. Až jsem se divil s tím, co zažili a jací to byli sportovci. Je to přesně naopak, než si lidé myslí. Jsou naprosto v klidu. Byli hotoví z toho, že jim voní dresy. Když jsem jim vysvětloval, že je to tady normální, že manželka pere jako doma a neodrbává to, nechápali,“ směje se nyněnjší správce.

Ilustrační foto.Zdroj: Pavla Hájková

Fotbal je pro něj vášeň, jež se neomezuje jen na Blansko. „V lize fandím hlavně Moravákům a když hraje teď Ligu mistrů Slavia, tak samozřejmě jí. Hlavně se dívám na výkony. Když se prohraje, tým neodsuzuji. Nejkrásnější je, když se jednou za čas dostanu do hospody a poslouchám ty názory, musím to trochu uklidnit. Vysvětluju ostatním, že hráči jsou také lidi a nikdo není neomyný, což je těžké. Ale rád se pohádám,“ uzavírá s nadsázkou Malits.

Ilustrační foto.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň