Předchozí
1 z 3
Další

Strojvedoucí Vladimír Farský z Boskovic.

Přitom nikdo z rodiny u železnice nepracoval. Dárky pod vánoční stromeček nebo na narozeniny byly tak podle Farského jasné. Modely vláčků. „Doma jsem si pak sestavoval kolejovou železnici s modely vlaků. S těmi jsem si dokázal vyhrát hodiny,“ vzpomíná.

V sedmdesátých letech nastoupil do Břeclavi na železniční průmyslovky. Vyzkoušel si i práci průvodčího a později nastoupil do lokomotivního depa v brněnských Maloměřicích. Jako kandidát strojvedoucího. „Nebylo to jen tak. Člověk nejdřív musel několik let jezdit jako pomocník strojvedoucího, než složil zkoušky a mohl mašinu řídit sám,“ vysvětluje Farský.

Strojvedoucí Vladimír Farský z Boskovic.

V roce 1983 začal jezdit jako strojvedoucí na posunu v Brně. Později si udělal zkoušky na velké lokomotivy a nastoupil do nákladní dopravy. V devadesátých letech začal řízení nákladních vlaků kombinovat s osobními. Zhruba poslední deset let pak jezdil s osobními vlaky na trase Brno – Skalice nad Svitavou nebo na lokálce do Velkých Opatovic. „Je to práce, kterou bych neměnil. Stále mě naplňuje a je pestrá. Jsem v terénu. Nemohl bych stát osm hodin někde ve fabrice u mašiny. Pocit řídit tak velký stroj a znát jeho sílu, je něco úžasného. Když se dá otočením páčky vše do pohybu. Navíc mám kolem sebe fajn kolegy. Na lokálce ze Skalice je to takové domácí prostředí,“ dodává strojvedoucí.

Strojvedoucí Vladimír Farský z Boskovic.

V kabině lokomotivy se však už opakovaně dostal do tíživé situace, kdy šlo o život. Jako strojvůdce totiž zažil už čtyři střety s lidmi. Následky byly tragické. „Ani v jednom případě jsem tomu nemohl zabránit. Samozřejmě vzpomínky na ty mrtvé lidi se mi vrací. Nedá se to z hlavy úplně vytěsnit. Ale člověk se s tím musí naučit žít,“ uzavírá muž.