Zdroj: ARCHIV JAKUBA OŠLEJŠKA
Tam se na závodní úrovni hraje už bezmála třicet let. „Na šprtci se mi líbí dynamika a adrenalin. Za mě je to podobné jako na zimním stadionu. Jen se hraje na stole. A také přímý kontakt přímý kontakt se soupeřem. Navíc od dětství mám rád stolní deskové hry. Člověk u nich musí přemýšlet,“ říká devětadvacetiletý muž, který pracuje jako vychovatel ve školní družině.
Zdroj: ARCHIV JAKUBA OŠLEJŠKA
Právě tam se před lety s touto stolní hrou setkal. V boskovických školách se k ní snažil přilákat nové hráče jeden z průkopníků šprtce v Boskovicích Bohumil Feruga. „Většina spolužáků hrála fotbal nebo lední hokej. Mě to moc nechytlo. Počítače ještě zdaleka nebyly v každé domácnosti a mě šprtec prostě zaujal. Mám rád i komunitu lidí, které se kolem této hry pohybuje. Je to pro mě srdcová záležitost,“ dodává Ošlejšek.
Zdroj: ARCHIV JAKUBA OŠLEJŠKA
Šprtec se hraje na dřevěné desce s mantinely a kovovými brankami. Pět hracích kamenů, hráčů a brankář. Malou hokejkou zhruba o velikosti tužky se kameny šprtají do puku a pálí na bránu. Hraje se na třikrát šest minut. Jednotlivci i družstva. V české lize se pravidelně hrají ligové soutěže a Boskovičtí v nich nechybí.
Zdroj: ARCHIV JAKUBA OŠLEJŠKA
A jak Ošlejšek trénuje? „Dřív jsem trénoval víc, teď už nemám tolik času. Je důležité cvičit různé herní kombinace a úhly. Jak kameny správně trefovat puk a využívat mantinely. Hodně se člověk naučí i při hře s nováčky, kteří ještě nejsou svázaní taktikou nebo nějakými zažitými herními postupy. Velmi často zahrají úplně něco nečekaného a člověk na to musí reagovat. Dobrý trénink jsou i pravidelné zápasy uvnitř našeho klubu stolního hokeje v Boskovicích,“ vysvětluje hráč stolního hokeje.
Zdroj: ARCHIV JAKUBA OŠLEJŠKA
V květnu měl s kamarády z klubu vyjet na světový turnaj do ruského Petrohradu. Epidemie koronaviru však celou akci spláchla. Byly zavřené hranice. „Samozřejmě jako kluk jsem chtěl vyhrávat ve šprtci medaile a být co nejlepší. Teď už hraji spíš pro radost a už to nějak výsledkově nehrotím. Je to pro mě svým způsobem relax. Jen mě trošku mrzí, že děti nemají o podobné hry příliš zájem. Vidím to sám ve škole. Dnešní doba je velmi zrychlená. Počítače a mobily v dětských aktivitách jasně vedou. Chtějí hned nějakou akci a výsledek. U ničeho dlouho nevydrží,“ uzavírá Ošlejšek.